Únor: měsíc zlatých svateb

Dožít se bok po boku zlaté svatby se každému nepoštěstí. Snoubenci, kteří se ale brali ve Vracově v únoru 1960, k tomu měli snad nejpříhodnější hvězdnou konstelaci. Hned čtyři páry tehdy oddané teď slaví zlatou svatbu.

„Další tři páry slaví spolu s námi? A kdo jsou ti další?“ vyzvídali hned oslavenci, když se informaci dozvěděli. Všichni se přitom brali na jednom místě a v jednom městě prožili celý život. Až na jednu výjimku. Jedna z oslavenkyň naopak o ostatních věděla a sypala z rukávu, že další pár, který se ve stejné době bral, ale neměl tolik štěstí.

„Tehdy se lidé brali více než teď a také dřív. Jeden pár spolu už není. U dalšího pán zemřel,“ vyjmenovává oslavenkyně Jiřina Milerová důvody u těch, kteří nyní slavit nemohou. Podle jejích vzpomínek a také těch, co si vybavili další „zlatí svatebčané“, bylo v únoru 1960 s největší pravděpodobností sedm či osm svateb. Přibližně každý druhý sňatek tedy vydržel padesát let. Rarita málokdy vídaná je ale podle slavících čistě dílem náhody. Že by byl únor 1960 pro sňatky něčím výhodnější, o tom nemůže být podle nich ani řeč.

„Rozhodně nás ale nenapadlo, že spolu vydržíme tolik let. Do života vždy může vstoupit špatné zdraví a poté smrt, která manžele rozdělí,“ přikyvuje Ivo Miler. Všichni také vyvracejí, že by za padesáti lety soužití bylo jen neustálé štěstí. Neexistuje ideální partner ani recept na soužití. Za vším je tolerance a také souhra náhod.

„Někdy je dobře, jindy hůř. Jednou ustoupí ten, jindy ten druhý,“ říká další oslavenkyně Jiřina Fridrichová. „Někdy si i nadáme, no jo,“ přikyvuje její manžel Josef. Ale shodují se v jednom: když už se dva lidi vezmou, mají spolu vydržet.

O tom, jestli rozhoduje velikost svatby a počet hostů, také nemůže být ani řeči. „My jsme se brali jen se svědky,“ vzpomíná další zlatý ženáč z Vracova Jakub Vašíček. Při prosbě o prohlédnutí svatební fotografie marně loví v paměti, kde by ji našel. „Já myslím, že snad ani žádnou nemáme. My jsme se nefotili,“ tvrdí najednou jeho manželka Marie.

Své mohou v dlouhověkosti a toleranci sehrát i geny. Možná i proto nejsou ve zmíněných rodinách zlaté svatby ojedinělé. Oslavili ji například rodiče Jiřiny Milerové nebo bratr Jakuba Vašíčka.

Že se sejde více zlatých svateb, se ve Vracově občas stává. Většinou jde ale o dvě, výjimečně tři. Čtyři jsou skutečně ojedinělé. Přesto nejsou rekordem. Podle záznamů v tamní matrice byl v tomto směru alespoň v moderní době rekordní listopad 2007. Tehdy zlatou svatbu slavilo hned pět párů.

Únorové zlaté oslavy ve Vracově ale nejsou jedinou připomínkou manželské tolerance. Ve městě žijí dva páry, které si na konci února připomenou jednašedesát let společného života.