Ve Ždánicích se před pětašedesáti lety narodil i prožil dětství. „Byla padesátá léta, rodiče museli chodit do práce a o mě se starali moji prarodiče. Stařeček byl kovář a zámečník. Nebyl malíř, ale když jsem mu řekl, aby mně něco namaloval, koupil památníky a maloval. Když v nich dnes listuju, jsou tam obrázky z různých místních pověstí. Jsem rád, že jsem si je schoval," říká Homola.

Vyučil se zámečníkem a odjel na dva roky na vojnu. Když vysvlékl zelenou uniformu, zakotvil v Brně. „Oženil jsem se, přišly děti a nic nenasvědčovalo tomu, že by se doby, kdy dědeček, který říkal o ždánickém kováři Vlčkovi, že voní ohněm jako peklo v Drdových Dalskabátech, někdy vrátily. Dostal jsem se ale k hlíně ke Skácelovi, začal jsem chodit na Petrov na takzvanou Kvapilku a pohltilo mě to," vzpomíná umělec.

Z dětství ovlivněný nejen lidovým uměním, ale i divadelními představeními Slováckého divadla, které ve Ždánicích na jeho zájezdech navštěvoval, využil bohatých zdrojů inspirace a keramice se věnuje už od roku 1988. „Od devadesátého roku jsem na volné noze. Po převratu jsem s několika kamarády založil Sdružení keramiků Brno, začali jsme pořádat výměnné pobyty keramiků, jezdili jsme do Katalánska, oni k nám i na měsíc, dělali jsme v jejich ateliérech, vystavovali jsme. Byli jsme v Kanadě, v Japonsku, Belgii, Litvě, poznali jsme skvělé lidi. Jen jsem si říkal, že ještě před pár lety to byli naši třídní nepřátelé," zamýšlí se Homola.

Kromě volné tvorby a cen pro soutěž O krála slováckéj klobásky se věnuje i vytváření cen pro další soutěže. Například pro Ignis Brunensis, což je mezinárodní festival ohňostrojů, Zlatý oříšek České televize pro nadané a šikovné děti, Mezinárodní folklorní festival Brno a do roku i pro soutěž filmových a televizních tvůrců Pierot.