Letos bychom měli přežít. Co bude ale příští rok, je v této chvíli ve hvězdách, shodují se ředitelé některých krajských zařízení na okrese Hodonín, v nichž tráví podzim svého života senioři. Po přiškrcení rozpočtu v lednu tohoto roku, které u některých sociálních zařízení dosáhlo až poloviny sumy na provoz minulých let, byli jejich ředitelé nuceni sáhnout i k nepopulárním opatřením.

Březnové zvýšení úhrad na stravu a ubytování ze strany uživatelů přimělo například v kyjovském Centru služeb pro seniory některé z nich odhlásit dokonce kvůli zvýšeným nákladům přesnídávku či druhou večeři.

„My jsem oproti loňským osmi milionům dostali jen asi čtyři a půl. A to byla původně na sociální služby ze strany státu plánovaná částka daleko nižší,“ posteskl si jeho ředitel Jan Letocha. Péči o uživatele drastické snížení peněz podle něho ohrozit v žádném případě ale nesmí. Zařízení proto musí šetřit, kde se dá. „Šetříme na tom, kde bychom neměli- na opravách, částečně i na kancelářských či hygienických potřebách,“ řekl Letocha. Hlavní úsporu byl přesto donucen hledat v personálních zdrojích.

„Musel jsem snížit počty zaměstnanců. Na třech úsecích jsem z celkem padesáti lidí snížil úvazky třem lidem na polovinu,“ poukázal na nepopulární opatření ředitel zařízení pro seniory s jednasedmdesáti lůžky. Částečně to teď kompenzuje projektem Veřejné služby, který se mu velmi osvědčil. „Tady se dá ušetřit. Od června takto zaměstnávám pět lidí,“ nastínil bývalý kyjovský starosta.

Hlavní je ovšem nárůst příjmů, a ten byl podle Letochy v tom, že od března museli radikálně zvednout výši plateb pro uživatele. Výrazný skok tak zaznamenala úhrada ubytování, která vzrostla zhruba o dvacet procent. „Podobné je to u stravy, racionální teď stojí sto dvacet šest korun na den a dietní sto třicet čtyři, v tom jsem bohužel musel jít trochu proti zájmu našich uživatelů,“ řekl Jan Letocha, v jehož zařízení je v současné chvíli evidováno asi devadesát čekatelů na umístění.

Změna úhrady směrem nahoru je však problematická. Polovina seniorů neplatí plnou výši úhrady, ale pouze to, na co vlastně ze svých důchodů mají. „Ze zákona jim totiž musíme ponechat patnáct procent jejich příjmu,“ vysvětlila ředitelka S-centra v Hodoníně Jana Matušinová.

Na sto čtyřicet klientů, z nich téměř sedmdesát tvoří senioři a zbytek lidé s demencí, připadá v jejím zařízení dvaadevadesát zaměstnanců. Právě náklady na mzdy a jedno lůžko, činící měsíčně dvacet dva tisíc korun a provozní náklady na energie, nepřetržitý provoz, dezinfekci či ochranné pomůcky nutí ředitelku shánět peníze, kde se dá. To ve spíše rodinném podniku, Charitním domě pokojného stáří v Čeložnicích, i při ročním rozpočtu šest a půl milionu zatím existenční problémy nepociťují.

„Naším zřizovatelem je církev. Klienti u nás doplácejí pouze šedesát procent, dalších dvacet jde z kraje a od ministerstva máme stejný podíl,“ řekl Jan Kvaltin. Podle něho jsou náklady na provoz krajských zařízení vysoké zejména z důvodu velkého počtu pracovníků. „Je to ale výhoda, kdy se klientům mohou dobře věnovat,“ soudí zástupce ředitele zařízení.