Je ale také možné, že některá z hlediska náročnosti výroby a ceny materiálu atraktivní kování se do těchto krajů dostala spolu s byzantskými vyslanci, kteří se zde snažili navázat kontakty s představiteli nových mocenských útvarů. Jde vlastně o území, která tvořila centrální oblasti i podle písemných pramenů politicky vystupujících podunajských Slovanů. Především se jedná o naše předky Moravany, poprvé výslovně zmiňované až roku 822 a sídlící tehdy na Moravě, v naddunajském Dolním Rakousku a na jihozápadním Slovensku, přičemž se jejich hlavní centrum předpokládá v oblasti středního Pomoraví, nejčastěji v Mikulčicích. Již dříve vystupují v historických záznamech Franky postupně podmanění Korutanci v jižnějších oblastech Rakouska a ve východním Maďarsku, kde s jedním z center můžeme počítat v okolí Blatenského jezera. Nepřekvapuje, že právě zde se později usadil vyhnaný nitranský kníže Pribina i se svojí družinou.

Vedoucí osobnosti z těchto prostor, o jejichž existenci svědčí atraktivní výbava zdejších hrobů i sídlištní nálezy, se podílely na vojenských střetech, které byly i v souvislosti s vojenskými taženími Karla Velikého na přelomu osmého a devátého století hlavní příčinou zániku avarského panství v karpatské kotlině. Celá oblast středního Podunají s hlavní osou podél středního toku Dunaje tvoří vlastně strategické území i s předpokládanou hranicí mezi Avary a Slovany. Zde bylo zřejmě více než nutné kontrolovat obchodní aktivity, což lze také považovat za základ bohatství zdejší společenské elity. Zvýšené soustředění honosných artefaktů tehdejšího módního stylu či byzantských nebo přinejmenším Byzancí nebo Orientem ovlivněných produktů na tomto teritoriu je tak výrazně spojeno s významem obchodních cest a z nich plynoucí důležité ekonomické i politické pozice. Svou pozornost těmto památkám znovu a znovu věnuje řada vědců, který při vyhodnocení nálezů, včetně jejich geografického rozložení, konstatují, že tyto památky byly užívány slovanskými kmenovými vůdci. Při jejich dataci zřejmě i v souvislosti s prosazovaným názorem o časové následnosti litých ozdob a západní módou ovlivněných předmětů raného velkomoravského období počítají s počátkem devátého století

Ze skutečnosti, že nálezy těchto produktů, ale i dalších památek zdobených netypicky často oblíbenými pozdně antickými a byzantskými motivy se nápadně koncentrují v severní části oblasti středního Podunají a na území pozdějších centrálních částí velkomoravského státního útvaru, lze tedy vytušit hospodářské i společenské souvislosti. Tyto artefakty byly, jak už víme, jedním z odznaků stavovské příslušnosti a stejně jako v ostatních částech Evropy patřily k charakteristickým součástím oděvu vyvolených. Je vcelku očekávatelné, že je v tomto případě můžeme spojit s vládnoucí třídou kmene Moravanů. Tito Moravani se sice objevují v písemných pramenech poprvé až v roce 822, ovšem je zřejmé, že jejich etnogeneze byla výsledkem dlouhodobějšího procesu. V té době měl kmen za sebou velmi dlouhý a v mnoha ohledech složitý vývoj, jehož počátky nelze ještě dnes přesněji určit.

Možnost existence dosud nepříliš známé kultury již z počátků nejstaršího slovanského osídlení na území vlastního Hodonínska naznačil archeologický výzkum langobardského pohřebiště v Lužicích, vzdáleného jen pár kilometrů od pozdějšího centra Moravanů v Mikulčicích. V rámci germánské nekropole s celkovým počtem více než stovky kostrových hrobů se našel i jeden žárový hrob v popelnici a další žárové hroby jamkové. Lužická urna obsahovala zlomky dobových šperků – stříbrné náušnice, bronzové esovité spony zdobené almandiny a dalších bronzových, blíže neurčitelných předmětů, skleněné korálky a kostěnou destičku s vyrytými kroužky. Můžeme jen spekulovat, zda nejde o kremaci přivdané slovanské ženy, která přejala i některé šperky oblíbené v langobardské společnosti, avšak její pohřeb se uskutečnil podle tradičního slovanského rituálu. Další možností je, že se jedná o pohřby dětí, které byly v průběhu dějin často pochovávány žárově. Existují však i jiná vysvětlení, kupříkladu si Langobardi mohli znalost žehu přinést ze zemí, jimiž prošli ze své pravlasti až na Moravu a ojediněle ji používali i nadále.

Další díly seriálu Střípky archeologie najdete ZDE

JAROMÍR ŠMERDA