„Nepamatuji se, kdy byla v Javorníku naposledy krojovaná svatba. Snad když jsem se před padesáti lety ženil sám," vzpomínal marně starosta Javorníku Jan Hozák. Svatba v malé obci je vůbec poměrně vzácný jev, podle Hozáka jsou ve vesnici tak dvě do roka. Tato byla navíc zvláštní i tím, že se v kostele Českobratrské církve evangelické brali evangelík a katolička a navíc je oddávala ženichova teta, evangelická farářka Anna Lavická.

„Naše církev oddává i smíšené páry. Oba jsou pokřtění a chodili na školení. Pro katolíky je svatba v kostele svátost, u nás jde o vyprošení požehnání u pánaboha. Svátost je pro nás protestanty pouze křest a Večeře páně," srovnala rozdíl mezi katolickým a evangelickým obřadem farářka, která je rodačka z Javorníku a žije v Chrudimi. Protestantský obřad je podle ní také střídmější a liturgie není tak striktně daná jako ta katolická.

Oba snoubenci se rozhodli pro svatbu v kroji, protože jsou folkloristé. Jaroslav hraje na housle a zpívá s javornickými mužáky, Dana je zase členkou ženského pěveckého sboru u ní doma v Hrubé Vrbce. „Ani jeden není z Javorníku, ale máme sem spády. Chodíme zde do evangelického kostela a zpíváme i se synem v místním mužském sboru," uvedl ženichův tatínek Jaroslav Hrbáč.

Nevěsta s ženichem se oblékli do svátečního horňáckého kroje, který je u ženy zlatě a černě vyšívaný. Nevěstě nechyběl čepec typický pro Hrubou Vrbku a opět zlatě a černě vyšívaný přehoz úvodnice.