Je krátce před tři čtvrtě na dvě odpoledne. Žár slunečních paprsků hned po nedělním obědě zahnal obyvatele Kobylí na Moravě do chládku zahradních pergol, pod ořešáky nebo alespoň na lavičky schované ve stínu rodinných domů. V obci je naprosté ticho, které sem tam přeruší pouze dámské čižmy a jejich klapot.

Dívky nastrojené do krojů se totiž postupně začínají scházet k letošní první stárce Elišce Bařinové. Číhá na ně hned několik turistů, kteří se marně snaží dopídit, kde že je ten konec světa, na kterém mladé děvče bydlí. „Na mapách se mi vůbec takovou ulici vyhledat nedaří. Předpokládám proto, že to bude jen nějaký ustálený název. Místní určitě vědět budou, jen my musíme rozjet pátrací akci, abychom tam trefili,“ směje se Petr ze středních Čech, který tráví s přítelkyní na jihu Moravy hned několik červnových dní.

Společně s dalšími lidmi se proto vydává v patách několika dívek, které neúnavně stoupají nahoru do kopce. „Kluci sedí ještě v hospodě, tak nemusíte pospíchat! Prý ještě nejste nachystané,“ volá za nimi starší muž ve svátečním oděvu.

Děvčata jen zakroutí hlavou a pokračují dál. Na konci světa, jak se této části Kobylí říká, už na ně čekají další krásky. Bylo jich na dvacet. „Tedy, za vámi se opravdu na ten konec světa vyplatilo vyšlapat!“ směje se další zvědavec.

Krásné kroje a dobré jídlo i pití

V obdivném údivu sledovaly hodovní podívanou v Kobylí i dvě kamarádky z Polska, které od čtvrtka do neděle trávily v kraji kratší dovolenou. „Byly jsme se včera podívat v místním muzeu a tetky nám vykládaly o hodech a o tom, že dnes půjde průvod. Musely jsme to prostě vidět,“ usmívá se Jaga Prus, průvodkyně z Vratislavy.

Sama se aktivně podílí na udržení folklorních tradic doma v Dolnoslezském vojvodství. Místní tradice ji proto zajímá o to více. „Je to tady úžasné, krásné kroje, dobré jídlo, víno, slunce a historie. Zkrátka ráj na zemi. Byly jsme v Lednici, ve Valticích, v Mikulčicích, v Pavlově, na Děvíně, v Mikulově i v Modrých horách,“ vyjmenovává velmi slušnou češtinou.

Pozornost turistů těší i Antonína Otáhala staršího, jednoho ze třinácti chlapů v krojích ženáčů. „Tradice je tu velká, jsme za to moc rádi. A o to víc, že chodí mladí. Tak to má být,“ pochvaluje si muž, kterého doprovází syn Antonín.