„Původně jsme chtěli objednat jeřáb, ale to bylo příliš drahé, pokud by to vůbec šlo. Tak místo jeřábu stěhujeme kapličku na zednických kolečkách,“ řekla Marie Popovská.

Ta koupila v sedmdesátých letech pozemek na stavbu rodinného domu i s kapličkou, která oddělovala její zahradu od sousedů. O kapličku sousedé pečovali společně.

„Bylo nám líto, že ji nemůže využívat veřejnost a tak sousedku napadlo, že bychom ji mohli přestěhovat. Chlapi se domluvili se starostou a děkanem a našli jí nové místo,“ vysvětlila Popovská důvod stěhování.

Kaple teď stojí na okraji Lužic, cestou na rybník Lužák. Stěhuje se už podruhé. Vybudoval ji sedlák z Lužic v 18. století, prý jako poděkování za uzdravení manželky. Kdy to přesně bylo, lze patrně vyčíst z kroniky, kterou však v současné době nemají v Lužicích k dispozici. Původně stála přímo na křižovatce cesty do Dolních Bojanovic. Musela však ustoupit provozu a tak ji v roce 1926 přemístili na louku, kde v sedmdesátých letech 20. století začaly vyrůstat rodinné domy.

„Když jsem byl mladý, tak se k ní ještě chodilo. Vždycky o pouti tam šel z kostela velký průvod,“ zavzpomínal pamětník z Lužic Josef Kučera.

Většina materiálu, který používají i dnešní stavitelé, pochází patrně právě ze dvacátých let minulého století.

„Nevím přesně, jak staré ty cihly jsou, ale jsou ještě ručně dělané,“ řekl zedník František Bohun, který ze starých cihel staronovou kapli postavil.

Nebude ale úplně stejná, bude lepší. Místo nouzové betonové střechy dostane střechu z klasickou bobrovkou. Vchod bude s kovanými mřížemi. Uvnitř bude stát necelý metr vysoká socha Panny Marie. Tu získala dříve Marie Popovská s kamarádkami v jednom z klášterů v Itálii výměnou za jiný dar.

Kaplička není památkově chráněna právě kvůli její přestavbě ve dvacátém století. Spolu se Starým kvartýrem však patří k nejstarším budovám v obci. Podle místostarosty Jany Ambrožové byla zanesena na mapě obce už z roku 1828.

Pavel Popovský se domnívá, že původní by mohl být kříž, který dominoval střeše kaple. „Je dvouramenný a je ještě ručně kovaný,“ ukazuje na asi metrový kříž, na kterém je zub času zřetelně vidět.