Kyjovský kroj na mnoho způsobů umí ušít Martin Novosad z Vlkoše. Zvládá všechny jeho varianty včetně zmenšenin na panenky. Ušít kompletní ženský kyjovský kroj mu zabere tři měsíce práce. Přestože slavnostní oděv není levnou záležitostí, práce má lidový umělec až nad hlavu. Když je sezona hodů, nemá čas ani na spánek.

Šití a péče o kroj je výsadou tetiček. Jak se k takovému koníčku dostane mladý muž?
Vždy jsem hodně chodíval ke starým lidem. Pozoroval jsem je při práci a zkoušel to pak sám. Asi mám talent. Stačilo mi vždy jednou vidět. Navíc jsem od jedenácti let začal chodit do kroužku, zajímal mě folklor.

Kde byl ten krok směrem k samostatné práci na krojích?
Měl jsem asi čtrnáct let. Babička v Žádovicích se dala do oprav kroje, který zbyl po mamince. Mě to zaujalo, tak jsem jí pomáhal, a tím se spoustu činností naučil.

V té době jste tedy končil základní školu. Mělo vaše hobby vliv na další vzdělání?
Právě že vůbec. Rodiče si přáli, abych měl zaužívané řemeslo. Dal jsem na ně a vyučil se zedníkem. Nikdy jsem se tím ale neživil.

Když jste měl základ od babičky, jak jste se zdokonaloval dál?
Jezdil jsem za lidmi, o kterých jsem se dozvěděl, že umí něco, co já ne. Ve Vlkoši byla například paní, co uměla skládat čepce. Vyrážel jsem ale hlavně po okolí. Jak se šijí rukávce, kordulky nebo sukně jsem zjišťoval především u starších lidí v Miloticích a Vacenovicích.

Odkdy se šití krojů stalo vaší hlavní pracovní náplní?
Je to více než dva roky. Kamarádka mě hecovala, ať to zkusím. Tak jsem to zkusil.

Jaký je tedy váš repertoár? Kterým krojům se věnujete?
Téměř výhradně kyjovskému kroji. Má dvě varianty: jihokyjovskou a severokyjovskou. Jsou skoro stejné. U žen se mírně liší. Severokyjovský má límec a předničku. Používá se ve Vlkoši, Kelčanech, Labutech, Skalce, Žádovicích, Ježově, Kyjově, Osvětimanech, Sobůlkách a Bohuslavicích. Jihokyjovský má vyšívaný obojek. Ten se nosí třeba v Miloticích, Vacenovicích, Ratíškovicích, Dubňanech, Svatobořicích a Mistříně.

V čem spočívá umění šití a vyšívání krojů? Ve vědomostech nebo hbitých prstech?
Ve velké míře jsou to nasbírané zkušenosti. Já ale říkám, že se s tím člověk musí narodit. Kamarádky třeba přišly vyzkoušet si škrobení a žehlení rukávců. Všechno jsem jim ukázal, jako to dříve někdo ukázal mně. Kus, který já dělám jednu hodinu, dělaly pět hodin. Další den přivezly z domu zbytek rukávců, ať to dodělám já.



Co tedy po vás lidé nejčastěji chtějí. Údržbu?
Hodně lidí si objednává celý kroj komplet. Mezi tím většinou dělám opravy. Často se někdo ozve, že potřebuje jen konkrétní součást, která jim chybí, nebo už je v hodně špatném stavu.

Kolik času zabere práce na jednom ženském kroji, když jej děláte celý nový?
Nejvíce času zaberou výšivky, ty jsou nejnáročnější. Komplet mi zabere minimálně tři měsíce. Je to drahé, ale lidé často utrácejí za daleko větší hlouposti. Kroj přitom není krátkodobá investice. Slouží i několika generacím. Děti ho dědí po rodičích i prarodičích.

Taková práce asi nejde uspíšit. Těžko také asi odmítnete někoho, když nemá jinou možnost, kde si kroj nechat ušít. Máte vůbec volný čas?
Když je sezona hodů nebo poutě, spávám jen dvě hodiny denně. Tak to bývá i tři měsíce v kuse. Jinak nejde práce zvládnout. Když to slíbím, jinou možnost nemám. V zimě se sice vyspím normálně. Jinak mám taky práce hodně. Lidé se naučili nosit mi zakázky, které nepospíchají, během zimy. Vše se ale komplikuje. Čím dál větší problém je s materiálem.

Není k dostání?
Dřív se používaly na sukně vlněné materiály, teď už je to umělé vlákno. Výroba tradičních materiálů zaniká. Právě teď skončila firma, která jediná v České republice vyráběla bílé plátno. Bude se muset vozit z Itálie.

Materiál budete vozit ze zahraničí. Máte ale za hranicemi i zákazníky? Objednává si kroje i někdo, kdo tu nežije?
Už jsem dodával do USA, do Chicaga, do Bostonu. Nějaké mé kroje jsou ve Švýcarsku či v Holandsku. Zákazníky jsou Češi nebo jejich potomci. Pořádají si u nich tradiční akce a kroje používají. Dokonce jsem dělal košile pro Japonky. Viděly tady kroj a chtěly památku. Posílal jsem jim je poštou.

Věhlas tedy už máte, jaké jsou vyhlídky do budoucna? Budete se kroji živit až do důchodu?
To neřeším. Zatím mě to baví. Uvidíme.