„Kamna pocházejí ze staré, roubené hospody. Majitelka tvrdí, že jsou z konce devatenáctého století. Co se jejich ceny týká, tak musím říct, že když paní zjistila, že jsme muzeum, což si i ověřovala, vyšla nám s cenou hodně vstříc, stejně jako mistři kamnáři,“ uvedl Miroslav Blahůšek z Národopisné společnosti Vacenovice.

Jakmile byla ruka v rukávě, vydal se Blahůšek společně s jedním kolegou z Národopisné společnosti do Lužických hor. „Kamna jsme museli před převozem nafotit, rozebrat, což trvalo asi dvě hodiny a jednotlivé kachle polepit čísly. Jak se tak dívám na to zpětné skládání, asi jsme to udělali dobře,“ pousmál se Blahůšek.

Znovupostavení kamen zabralo mistrům kamnářům zhruba pět dní. S jejich rekonstrukcí začali v pondělí. „Jednotlivé kachlice jsme svázali drátem, takzvaně zasponovali, aby se kamna nerozsypala. Poté jsme je museli vyplnit futrovačkami, což jsou malé cihličky, které se vkládají do kachlí. Vše jsme znovu vymazali a zaspárovali. Teď budou čtyři až šest týdnů schnout,“ vysvětlil Jaroslav Mikeš, který kachlová kamna prodává i opravuje.

Naši předkové podle něj věděli, jak ušetřit. Kachlová kamna jsou totiž výhodná především díky nízké spotřebě paliva. „Kamna fungují jako vytápění sálavým teplem, které se do nich naakumuluje. Teplota pak dobíhá a nemusí se pořád přikládat,“ nastínil Mikeš. Ten se s opravou původních kachlových kamen sice ještě setkává, je jich ale už poměrně málo.

V minulosti se však podle kamen dalo poznat, jestli je rodina movitá, či ne. „Čím byly jednotlivé kachlice zdobenější, tím byly dražší,“ uvedl. Kamna se dělila na kuchyňská a dále pak na ta, která vytápěla místnosti, takzvané sloupky. V jihomoravských kuchyních, byla typická především modrá, nebo žluto–bílá kachlová kamna, která měla převážně hladkou glazuru.

Vysoká výhřevnost

Sloupky, které vytápěly místnosti domů, pak byly buď zelené nebo hnědé. „Kachle byly talířové, ale prohloubené, vypouklé. Čím větší kamna totiž byla, tím víc topila a aby tehdy lidé zvýšili výhřevnost jedné kachle, tak do ní udělali misky, aby se její plocha zvětšila,“ objasnil Mikeš.

Raritou mezi „kachláky“ jsou kamna vytvořená novokřtěnci, nebo–li habány. Z těch se ve Vacenovicích, které byly největším střediskem výroby habánské keramiky, dochovaly jen zbytky. „Kamna určitě dělali. Našly se zde jejich zbytky, ale od doby, kdy na jižní Moravě habáni sídlili, bylo na zem tolik nájezdů a vesnice byly tolikrát vypálené, že je možné že z kamen, které si rodiny sami vyrobily, tady zbylo jen minimum,“ uzavřel Blahůšek.