Tento poněkud složitější název, který je někdy zkracován pouze na výraz mozaikové korály, znamená vlastně nádhernou pestrobarevnou výzdobu celého povrchu s hlavními motivy ve tvaru kruhu vyplněného geometrickou mozaikou. Dosti důležitá je zvláště skutečnost, že tyto velmi kvalitně technologicky zpracované a esteticky přitažlivé válečkovité korály nevyráběli domácí řemeslníci, ale byly dováženy odněkud z oblasti Předního Východu. Umělecky vyspělé sklářství tam mělo dlouhou tradici a obtížně zvládnutelná výroba neměla ve své době žádnou konkurenci, která by mohla dosáhnout alespoň k napodobování. Původní představa o tom, že podněty k produkci těchto korálů k nám přišly z jižního Ruska tak vzala za své a dnes je za řemeslnické centrum považován bagdádský kalifát pod arabskou nadvládou. V písemných pramenech jsou prokázány dokonce kontakty známého sultána z Pohádek tisíce a jedné noci Harúna al Rašída s franckým císařem Karlem Velikým.

K největšímu přílivu těchto cenných korálů do Evropy docházelo zhruba ve druhé polovině osmého století a jejich majitelé si jich vážili natolik, že se udržovaly v oběhu celkem dlouhý časový úsek. Tomu samozřejmě napomáhala značná trvanlivost skla a také obrazové kruhovité motivy, kterým byla přisuzována magická úloha s ochrannými funkcemi. Mimochodem totéž platilo i pro většinu druhů korálů, perel nebo náramků od doby železné až po dobu stěhování národů, neboť se jako vyhledávané starožitnosti užívaly i v období raného středověku. V širší oblasti středního Podunají se náhrdelníky z mozaikových korálů zcela jistě nosily zejména na území dnešního Rakouska a Maďarska, kde je známe z archeologických výzkumů kostrových pohřebišť. Do hrobových celků se dostaly zřejmě krátkou dobu po jejich získání, o čemž svědčí úplné sestavy zkompletované již výrobcem nebo obchodníkem z většího počtu kusů korálů.

Ze samotného Hodonínska můžeme pro naše účely vyzdvihnout nález korálu s mozaikovými očky z hrobu číslo devatenáct na pohřebišti u dvouapsidové rotundy na slovanském hradisku v Mikulčicích. Byl objeven společně s tmavomodrým korálem koláčkovitého tvaru, jehož poměrně častý výskyt v jiných nálezech a tím také nevýrazné typologické a chronologické postavení není až tak předmětem našeho zájmu. Naopak různými barvami i motivy oplývající mozaikový exemplář lze pomocí podrobného rozboru tvaru, výrobní technologie a chemického složení dobře zařadit ke konkrétní variantě. Různý výskyt uvedených znaků je pomocníkem při odlišení z masy zdánlivě podobných korálů vyrobených ovšem z jiných druhů skla. Střední pole mikulčického korálku tvoří žlutý podklad pokrytý volně rozloženými nepravidelnými skvrnami zelené barvy, v nichž jsou opět ve žluté výplni zelená očka. Oba konce pak obepíná několik střídajících se pásků vyvedených v barvách modré, žluté a červené. K přesné dataci hrobového celku se však bohužel ojedinělý korál moc nehodí, jak vyplývá z výše psaného odstavce. Je zřejmé, že mikulčický majitel si svůj náhrdelník sestavil sám spolu s korálem těžko určitelného stáří, takže dobu pohřbu nelze jednoznačně určit. Obecně platí, že čím méně je náhrdelník doplněn dalšími kusy nejrůznějšího původu, tím časově blíže stojí jeho uložení do země době, z níž pochází základní řada korálů.

Analogické mozaikové korály bychom našli i na ostatních velkomoravských nalezištích, kupříkladu na nedalekém Pohansku u Břeclavi či v Uherském Hradišti, ovšem nejvíce jich je na pohřebišti u kostela ve Starém Městě. Zvláště tady máme k dispozici další doklady o jejich správném zařazení do raného velkomoravského horizontu, hroby s těmito korály se totiž často nachází ve značné hloubce pod dnešním povrchem, někdy i přes dva metry, a jsou převrstveny mladšími hroby s později datovatelnou výbavou. I přes zpoždění mezi výrobou a uložením korálu, které je u ojedinělých kusů delší, se zdá, že můžeme konečně určit nejstarší kostrové hroby na Moravě. Znamenalo by to, že dovoz unikátních skleněných ozdob k nám netrval až do poloviny devátého století, protože je nepřijatelné ztotožnit dobu importu s ukládáním do hrobů.

JAROMÍR ŠMERDA