Kontroly občanských průkazů voličů a rozdávání volebních obálek má na starosti čtveřice ostřílených komisařů.

„Jak dlouho už to v tomto složení děláme? Deset let?“ přemýšlí předsedkyně Ludmila Dolanová, zapisovatelka Ludmila Cahlíková a dva Jaroslavové Rajmic a Srneček. „To už i víc,“ shodují se všichni.

Než přijde první volič, komisaři popisují, kdy chodívá nejvíc lidí. „Když jsme tu ještě měli obchod, tak chodily tety k volbám přímo z obchodu,“ odkrývá Srneček. Dnes už ve Skalce ale obchod není a tak je předpověď účasti i jejího rozložení nejistá. Venku ale svítí slunce, možnosti jsou tedy dvě. Buď lidé přijdou, než začne pršet, nebo počasí využijí k práci na zahradě nebo venku a k urnám dorazí až večer.

Voliči pilní i krojovaní

První zodpovědní občané přichází dvacet minut po čtrnácté. Překvapuje jejich věk. Oběma mužům je maximálně třicet. „K volbám chodím pravidelně. Je to jedna z mála možností, kdy se člověk může vyjádřit k politickému dění ve státě,“ vysvětluje devětadvacetiletý Miloslav Pavličík.

Už o sedm minut později přichází vyjádřit svůj politický názor dalších pět lidí. Mezi nimi i devadesátiletá Ludmila Rajmicová. Fotit se u urny nechce, přestože přichází v kroji, což se dnes už moc nevidí.

Z volební účasti jsou překvapeni i sami komisaři. První půlhodina a sedm voličů je pěkný výsledek. „Asi se rozneslo, že s sebou máte foťák,“ smějí se oba komisaři, Jaroslavové.

Než přijdou další dva lidé, kteří vhodí obálku do urny, trvá to víc než půl hodiny. Čtveřice se mezitím baví o počasí, letošní nejspíš špatné úrodě okurek, ale i o politice, a to jak naší tak i světové. Rozebírá se Evropská unie, situace v Řecku nebo přijetí eura. Přestože každá druhá věta skončí smíchem všech přítomných, prognózy jsou spíše děsivé. Jsou pochybnosti na místě? „Měli bychom změnit téma, ať slečna redaktorka nemá depresi,“ shodují se ženy.

Překvapivá účast

Několik minut na to vstupuje do místnosti starosta obce Josef Novák s chotí. Vhodí hlas do urny a probere pár organizačních věcí.

Chvilku po něm přichází další obyvatelé Skalky. Tentokrát dva starší muži. „Chtěl jsem jít hned na dvě, ale říkal jsem si, že budete pít kávu,“ vtipkuje druhý nejstarší obyvatel obce Štěpán Kozák. Ptá se, jak si lidé z obce stojí v účasti.

„Jste třináctý,“ říká mu Cahlíková. „Třináctku mám číslo popisné,“ směje se Kozák. Třináct lidí z celkových sto čtyřiceti šesti za hodinu a půl? Odvolila už jedenáctina obce. Pěkný výsledek!