Po areálu skanzenu už prochází Mikuláš s andělem i čerty. Jeden z nich má na zádech pytel, ze kterého trčí dvě nohy. I s botami. Děti k nim s obavami přistupují a fotí se. „No vidíš, že jsou hodní,“ usmívá se maminka, která do skanzenu přišla se synem a dcerou. Mikuláš a anděl se usmívají, čerti trochu zlobí, ale na požádání zastaví a nechají se zvěčnit. Jde ale vidět, že se jim chlad pomalu vkrádá pod teplé oblečení.

To ti, kteří sedí v jednotlivých objektech jsou na tom o chlup lépe. Není jim až taková zima. Hned z počátku se lidé dozvídají o tom, jak ženy v minulosti za dlouhých zimních večerů sedávaly ve světnicích a drávaly společně peří. „Lidé dřív běžně chovaly husy. Aby měla každá nevěsta výbavu, musela mít i peřiny, které se plnily právě husím peřím. Než se peří do duchen nadralo, zabralo to dost času, protože každá nevěsta měla mít správě čtyři peřiny, aby měla i pro manžela,“ vysvětluje Marie Příkazká, zatímco v rukou druží bílá peříčka a umně je dere.

AUTOR: ZUZANA ČERNÁ