Na Slovácku se pomocí „nabíjenic“ stavěly domy až do první čtvrtiny dvacátého století. Tato technika se přitom u nás podle všeho mohla využívat už od první poloviny třináctého století. Jak kvalitním materiálem pro stavbu domů byla či jak odolávala vlivům podnebí, nyní zjišťuje Národní ústav lidové kultury. V areálu Muzea vesnice jihovýchodní Moravy už vyrostl jeden zkušební domek. Stavět se ale bude dál.

„Jde o projekt ministerstva kultury zaměřený na ověřování technologií staveb z nepálené hlíny, který zkoumá tradiční hliněné stavitelství na Moravě. Projekt potrvá pět let, až do roku 2015,“ uvedl Martin Šimša z Národního ústavu lidové kultury.

Hlavním tahounem projektu je etnograf Martin Novotný, který spolu se čtveřicí kolegů strávil na podzim loňského roku přibližně pět set hodin stavbou domku o půdorysu čtyři krát pět metrů.

Třicet kubíků hlíny

Základem stavby přitom bylo bednění, do kterého se pěchovala přirozeně vlhká směs složená z hlíny a řezané slámy, takzvané sečky. Ta se promíchala a do bednění se začala ručně vrstvit. Domek spotřeboval na třicet kubíků hlíny dovezené z cihelny v Kunovicích. Sláma pak pochází z okolí skanzenu. Na stavbu se nepoužily žádné stavební prvky, které by se na sebe vrstvily, jako jsou například cihly.

„Zatím jde spíše o experiment, u kterého ověřujeme, co se stavebním materiálem udělají povětrnostní podmínky, sníh či mráz. Vzorky posíláme Masarykově univerzitě v Brně, se kterou na projektu spolupracujeme a která zkoumá složení stavebních materiálů. Z jejich poznatků pak zjistíme, jaký je nejvhodnější poměr směsi, jež je ideální ke stavění,“ uvedl Novotný.

Podle něj však nebylo zrovna jednoduché domek postavit. Odborníkům chyběla inspirace. O písemné prameny zaměřené na toto téma je totiž nouze. Také proto etnografové své poznatky zpracují a publikace, která později vznikne, bude sloužit pro potřeby ostatních etnografů, ale i dalším skanzenům v republice a také památkové péči.

Z podkladů, které Národnímu ústavu lidové kultury Masarykova univerzita poskytne, se poté vyrobí směs. Ta pak musí splnit prvky nosné konstrukce. Z ní se začne v areálu skanzenu stavět druhý objekt, a to v části Horňácko.

„Půjde o dům z Nové Lhoty, u kterého budeme kombinovat dva stavební postupy pracující s nepálenou hlínou, a to nabíjenicí a nepálenou cihlou, u nás známější jako kotovice. Vše se postaví na kamenném podkladu. Objekt časem začneme využívat, počítáme s tím, že v něm bude expozice,“ doplnil Šimša.

Podle Novotného se nyní zpracovává projekt, který bude podkladem pro stavbu druhého domku. Stavět se má začít na jaře.

Podle archeologa Masarykova muzea v Hodoníně Jaromíra Šmerdy techniku stavby ze sušených hliněných cihel používaly již starověké civilizace v Mezopotámii a Egyptě.

„K jejímu rozvoji došlo hlavně díky tamnímu suchému klimatu a nedostatku dalších stavebních materiálů jako dřeva a kamene. Takto se stavěly zejména hrobky, hradby, chrámy i obytné budovy,“ přiblížil archeolog. Kotovice se podle něj na Hodonínsku začaly používat v novověku. Nejvíce pak na Horňácku.

Jak Šimša doplnil, zatímco v zahraničí se ke stavbě moderních domů hlína využívá poměrně často, u nás jde spíše o zapomenutý stavební materiál. „Používá se spíš na omítky nebo dlažbu kladenou do hlíny. Pokud je ale dobře odizolovaná, má výborné vlastnosti,“ uzavřel Šimša.