„Studna z Velkých Bílovic má rumpál. To znamená, že voda se z ní tahala pomocí vědra na řetězu, který byl právě na rumpálu. Jak se kolem otáčelo, voda se vytáhla ven,“ uvedl etnograf Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici Martin Šimša.

Mikulčická studna patří mezi takzvané vahadlové. Když si lidé přišli nabrat vodu, museli spustit bidlo na vahadle do studny. Až bylo plné, vědro vytáhli.

Obě studny se nachází ve vinohradnickém areálu strážnického skanzenu.

„Studny k vinohradům patřily. Když se dělalo víno, voda sice potřeba nebyla, ale používala se k vymývání a vyplachování vinohradnických nádob a beček,“ vysvětlil Šimša. Aby vinaři nemuseli vodu nosit z domu, vyhloubili si studny s pitnou vodou přímo ve vinohradech.

Kopie studní pro Národní ústav lidové kultury, pod který strážnický skanzen spadá, vytvořil tesař Jaroslav Špalek z Huštěnovic.

Jako materiál použil dubové dřevo. „Obě studny jsem dělal v jedné stodole přímo ve skanzenu. Do vinařského areálu jsme je převezli na vozíku. Práce mi zabrala necelé tři dny,“ řekl Špalek.