Věda jej zná jen jako domestikovaného pomocníka člověka. Jeho původ není známý. Podle některých odborníků byl jeho předkem dodnes divoce žijící velbloud dvouhrbý, alias drabař, jiní soudí, že to byl vyhynulý velbloud jednohrbý – dromedár. Dnes se zdomácnělý jednohrbý sudokopytník vyskytuje v oblastech od střední Afriky a střední Asie až po Mongolsko, kde lidem slouží jako nosič břemen, jezdecké zvíře a zdroj vlny a masa. V hodonínské zoo je, coby tamní největší zvíře, k vidění v jižní části areálu.

„Pár tehdy ročních dromedárů k nám před dvanácti lety přišel z Olomouce. Akim a Pavlína, jak se jmenují, nejdříve obývali jednu ze stájí takzvaného velkého kruhu, kde chováme převážně africká zvířata. Jak však dorůstali, stáj jim začala být těsná,
a proto jsme pro ně postavili krásnou zděnou ubikaci, o niž se podělili s oryxy,“ připomněl začátky chovu dromedárů ředitel zoo Miroslav Frais.

Porod byl drama

Ačkoli u tohoto zvířecího druhu jsou odchovy mimořádně složitou záležitostí, Akim s Pavlínou na ně nenechali dlouho čekat. Jakmile ve třech letech dospěli, přivedli na svět krásného kluka, který dostal jméno Aram. Jeho příchod ale provázelo velké drama.

„Domestikací velblouda došlo ke komplikaci v chovu. Tou je prvotní péče matky o potomstvo, kdy nejen prvorodička, ale i samice, která má za sebou více porodů, mládě odmítá. Odkopává je, nechce mu dát napít,“ vysvětluje zoolog Jaroslav Hyjánek. U porodu Arama tak byl, kdo má v zoo ruce a nohy. Pavlíně totiž bylo zapotřebí fixovat hlavu, nohy i tělo, aby malé mohlo být přiloženo k jejímu vemínku, a mohlo se tak napít mleziva. „Pro zvíře, které jinak nikdo neomezuje a nespoutává, je takový zásah stresující. Bylo to vidět i na Pavlíně, která ukrutně řvala a neskutečně se vzpouzela. Aby se to zvládlo, musel být postaven tým silných a dobře sehraných lidí,“ upozorňuje zoolog, podle něhož se rituál musí opakovat i několik dní, dokud se to v matce nezlomí a mládě nepřijme.

„Takovéto asistované krmení provádějí i arabští chovatelé. A dělají to daleko brutálněji,“ dodává zoolog k neoblíbenému, ale nezbytnému úkonu, který si hodonínští chovatelé v zoo zopakovali i při narození dalších Pavlíniných potomků, kluka Habibi a dvou dalších holek, Amiry a Anife. A další martyrium je čeká. Pavlína je totiž opět v očekávání.

Zřejmě to ale bude její porod poslední.

„Má silnou artrózu. Náš veterinář ji velbloudí mámě zmírňuje vitamíny a minerály a bolest tlumí tišícími injekcemi. Vyléčit ale tuto nemoc nelze. Není vyloučeno, že Pavlínu čeká eutanázie,“ říká s lítostí zoolog.

Přátelské Pavlíny je líto hlavně její chovatelce Lence Matějkové. Té velbloudi dříve podle jejích slov mnoho neříkali. Vztah k nim si vypěstovala až tehdy, kdy je dostala na starost. „Hodně mi přirostli k srdci. Začalo to už Pavlíniným těžkým porodem. Tehdy vyžadovala mimořádnou péči. Všechno jsme ale spolu zvládly a už tehdy nezi námi vzniklo určité pouto,“ říká chovatelka.

K Akimovi je ale rezervovaná. „Když má své dny, nedá se s ním domluvit. Dělá naschvály, nemohu ho dostat z ubikace, a když už se to povede, pak zase nechce zpátky. Většinou tak zlobí, když je oddělený od Pavlíny. To bývá i zlý a nebezpečný,“ upozorňuje Matějková.

Pustil dítě na zem

I podle zoologa je třeba nejen před Akimem, ale velbloudy obecně mít se na pozoru. „Zdá se být milý, ale přitom umí znenadání svou velkou tlamou chňapnout,“ upozorňuje a připomíná hned dvě příhody. Při té první si maminka nepohlídala dítě, které se v nestřežené chvíli přiblížilo k hrazení velbloudího výběhu. Akim je chytil za pás, vyzvedl do výše a pustil na zem. Jindy jiné dítě chytil za nohavici a téměř je vytřepal z kalhot. „Naštěstí se nic nestalo, obě děti z toho měly jen šok,“ vzpomíná si zoolog.

Ačkoli se o velbloudech říká, že nejsou teritoriálními zvířaty, chovatelé mají jiné zkušenosti. „Nebude to tak docela pravda. Akim si svůj výběh a partnerku rozhodně hlídá. Cítí-li se v tomto smyslu ohrožen, dává to najevo brblavým zvukem, při kterém nafukuje své měkké patro jako bublinu. A nejen to. Velbloud by člověku dokázal prokousnout hlavu. Nebo ho také pošlapat a poté zalehnout,“ varuje chovatelka Matějková před zvířetem s krásnýma hlubokýma očima.

BOHUNA MIKULICOVÁ