Nejvíce se jich shlukuje s nadšeným řevem u dvou mladých žen, které s úsměvem na tváři připravují hru. Jelikož na sobě mají lidové modro-červené sukně, menší děvčata se na ně závistivě dívají. O něco starší děti začínají svoji pouť sálem na pódiu, kde je vítá etnograf Masarykova muzea Tomáš Gronský. Smeká svůj klobouk a posílá návštěvníky k vytvořené studánce plné listí. „Snažíme se dětem přiblížit, jak vlastně Velikonoce vznikly a proč se vůbec slaví. Připravili jsme doprovodný zvykoslovný program na téma Teče voda voděnka. Vodu si děti musí pomyslně najít proutkem," popisuje Gronský a bere pomůcku do rukou.

Žáci zvědavě přihlížejí, jestli tento způsob opravdu funguje. Etnograf jim činnost popisuje a začíná povídat o symbolice vody. „Má ozdravné a očistné účinky. V minulosti sehrávala velmi důležitou roli," vysvětluje Gronský. Děti poté pomáhají studánku čistit od listí a vodě poděkují tak, že do ní společně vloží tři vrbové proutky.

Na dalších stanovištích zpívají písničky, které dříve zněly u rybníků na vesnicích. Někteří zvědavci nacházejí na opačné straně sálu vrbové proutí, z něhož si pletou pomlázky. Kromě toho děti nahlížejí pod ruce osmi místním i přespolním řemeslníkům, kteří představují velikonoční zvyky.

Anna Dražilová zdobí slámou hanácké kraslice. Ruce má velice jemné, pro takovou práci jako stvořené. Používá slámu z ječmene a ovsa, vystřihává si malé kosočtverce, které lepidlem klade na vyfouknuté nabarvené vajíčko. „Je to titěrná práce. Učím zdobit slámou i přáníčka," říká stroze žena a soustředí se na detaily.

Hned vedle u stolku sedí Jiřina Krajíčková z Řícmanic na Brněnsku, která na vajíčka plete ozdoby. Tomuto řemeslu se věnuje již dvacet let. „Naučila mě je maminka. Nejdříve si nabarvím vajíčko, pro tyto svátky je vhodná červená barva. Předvelikonoční je fialová. Poté si připravím pletené košilky, do kterých vejce odívám a váži na ně mašle," popisuje Krajíčková. Mezitím se natahuje pro velké pštrosí vejce a se zasněným výrazem pokračuje ve vyprávění. „Bydlím kousek od pštrosí farmy a občas si jedno takové koupím. Je to nádhera. Je sice pracné na něj uháčkovat košilku, ale stojí to za to," dodává.

Šústí či figurky z těsta

Menší dívku zaujme práce Rozálie Blažkové z Osvětiman, která plete předměty z kukuřičného šustí. „Splétám pásky do sebe a tvořím košíky nebo podložky na stůl. Mám na to vytvořený dřevěný stav," ukazuje část svého umění Blažková. Pletení se věnuje už padesát let a šustí si jezdí na kole sbírat na deset kilometrů vzdálené pole. „Nasbírám většinou jeden pytel. Potřebovala bych jich ale tak sedm," směje se.

Poslední stanoviště v řadě patří manželům Ludvíkovým z Veselí nad Moravou. Z jejich výstavky figurek z vizovického těsta přechází zrak. A děti zajímá, jestli je mohou jíst. Marcela Ludvíková vysvětluje, že výrobky se šest hodin pečou a pak velmi ztvrdnou. K jídlu proto nejsou. „Manžel mi těsto zpracovává dohladka a potom jej lze tvarovat. Plné dva pečicí plechy máme asi za čtyři hodiny," přibližuje Veselanka. Skupinky dětí se u stolků postupně střídají a dostávají se až k výstavce hotových výrobků. Jejich autorky zájemcům prozrazují svá tajemství a učitelky si špitají o svých vlastních zkušenostech.

Akce Velikonoce se blíží… se koná také ve v Kyjově a ve Veselí nad Moravou. Za tři dny se vystřídá osmnáct předvádějících. V Hodoníně a Kyjově končí v pátek, ve Veselí už ve čtvrtek.