„Jedním z důvodů, proč jsem se přihlásil do výběrového řízení na ředitele hodonínské nemocnice byl pavilon zobrazovacích metod. Tomuto projektu jsem věnoval hodně času, hodně úsilí a energie. Profesí jsem stavař, investičák, a rád bych tento projekt dotáhl do konce,“ řekl v rozhovoru pro Hodonínský deník Jiří Koliba.

Jak vůbec začala vaše mise v hodonínské nemocnici?

Když jsem přišel do nemocnice, tak jsem tady byl nikoliv na pracovní poměr, ale na dohodu..

Domluvil jsem se s tehdejším ředitelem, Toníkem Tesaříkem, že mu vybuduju a zprovozním velkokapacitní očkovací centrum kvůli covidu, a to v prostorách hodonínského kulturního domu. To se podařilo, a bylo to dobré.

Když jsme měli práce ukončené, tak se mě zeptal, jestli bych měl zájem v nemocnici pokračovat na plný pracovní úvazek. Investiční náměstek měl tehdy zdravotní problémy a standardní vedoucí technicko-hospodářské správy ukončil pracovní poměr, takže tady po technické stavařské stránce neměl tuto oblast dostatečně pokrytou. Řekl jsem ano, a nastoupil jsem jako vedoucí hospodářsko-technické správy. Začal jsem mimo standardní nezdravotnický proces připravovat tuto investici, tedy nový pavilon zobrazovacích metod. Jedná se v podstatě komplex tří investic dohromady, jejich objem se bude pohybovat kolem půl miliardy korun. Začínáme samotným pavilonem zobrazovacích metod.

Můžete jej více přiblížit?

Jde o přístavbu ke stávající budově nemocnice. Tady se budeme pohybovat ve stavební nákladech ke dvěma stům milionům korun. Bude to prostor, do kterého bude přesunut stávající provoz rentgenového oddělení. K němu by měla nově přibýt i magnetická rezonance, která nám dosud chybí. To je první etapa.

Jak jste s tím daleko?

Momentálně se dokončuje realizační projektová dokumentace. Dokumentaci pro stavební řízení už máme samozřejmě dávno hotovou, a nyní je na stavebním úřadě. Teď se finalizuje i zadávací dokumentace pro výběrové řízení veřejné zakázky na zhotovitele stavby. Očekáváme, že to bude předloženo krajské radě na sedmého prosince tak, abychom mohli ještě v závěru letošního roku veřejnou zakázku vypsat. A pak v jarních měsících příštího roku zahájit samotné stavební práce.

A druhá etapa…

Ta navazuje na první a zahrnuje nově uvolněné prostory stávajícího rentgenového oddělení a jejich rozšíření k hlavní příjezdové komunikaci. Tady vznikne nový prostor urgentního příjmu. Ten stávající, který je vzadu u chirurgické ambulance, není ani kapacitně, ani dispozičně vyhovující dnešním požadavkům pro urgentní příjmy. Tady jde o stavbu, u níž se budeme pohybovat v částce kolem 150 milionů korun.

A třetí etapa…

Pořád se bavíme o stavebních nákladech, a aby mohla zdravotnická zařízení fungovat, potřebují lékařské vybavení, přístroje a další vybavení. Tak u dotačního titulu REACT-EU máme zažádáno, schváleno a už jsme začali čerpat dotaci zhruba ve výši 150 milionů korun právě na lékařské vybavení.

Teď bych přešel před nemocnici, kde pokračuje běh na dlouhou trať, a tím je parkoviště. Kdy se doběhne do cíle?

Na to odpověď neumím. Bohužel s vámi musím souhlasit, že je to skutečně běh na hodně dlouhou trať. Přitom si myslím, že nejde o natolik složitou záležitost, která by nešla udělat v podstatně kratším čase. Jedná se ale o trochu složitější právní problematiku majetkoprávních vztahů. Část pozemků je města, část kraje, a to ještě ve správě Správy a údržby silnic. A jak město nemůže investovat do pozemků kraje, tak ani kraj do pozemků města. Nejdřív se tak musí uskutečnit majetkoprávní směna. A právě z iniciativy naší nemocnice došlo k vypracování oddělovacího geometrického plánu. Ten jasně říká, který pozemek zůstane kraji, který převede na město a naopak který zůstane města a který město převede kraji. Jakmile tuto majetkoprávní směnu odsouhlasí krajské a městské zastupitelstvo, tak teprve pak může být možná nějaká investice. Pak je potřeba prostor v prvé řadě zkulturnit a upravit, aby nebyl jako tankodrom.

Zmínili jsme už jméno vašeho předchůdce, současného poslance Antonína Tesaříka, ten měl zanechat nemocnici v plusových číslech. Jak to vypadá nyní?

Mohu potvrdit, že hodonínská nemocnice hospodaří velmi dobře, což konstatoval i kraj. S výjimkou jediného měsíce jsme v letošním roce neustále v zisku a očekáváme kladný hospodářský výsledek i po uzávěrce roku 2022. Není tak žádný důvod k obavám, které občas hodonínskou veřejností zaznívají, že by vzhledem ke špatnému hospodaření mohlo dojít k redukci provozu. To není pravda. Hospodaříme dobře, a žádná redukce není připravována, ani zamýšlena.

Fungující nemocnice ale není jen o investicích do stavby, ale také o obsazení personálem. Aktuálně například ještě pokračuje výběrové řízení na primářku či primáře dětského oddělení. Jak se vám daří v personální oblasti? A co byste chtěli zlepšit?

Ano, oblast lidských zdrojů je citlivou oblastí nejen pro nás, ale pro všechny nemocnice v Jihomoravském kraji. Máte pravdu, že se potýkáme s nedostatkem kvalifikovaný lékařů, především právě na dětském oddělení. Zatím to zvládáme byť za cenu, že k nám jezdí lékaři i ze vzdálenějších měst Moravy. Že bychom potřebovali posílit nejen dětské oddělení je samozřejmě pravdou, uvítali bychom další profese. Ať je to interna, endokrinologie, kardio či případně některé další.

Člověk sice nerad chodí do nemocnice, ale přesto, na které obory chce hodonínská nemocnice lákat a čím by se chtěla profilovat, i do budoucna? A přetáhnout tak pacienty i ze vzdálenějších regionů?

Neberte to jako projev nedostatku skromnosti, ale troufám si hrdě říct, že hodonínská chirurgie, zejména břišní, je velmi dobrá, a široko daleko konkurenci nemá. Možná až ve Fakultní nemocnici Brno. V poslední době se nám podařilo posílit dva primářské posty. Jedním z nich je gynekologie a druhým rentgen. Oba pánové primáři vysoce přesahují standardní průměr lokálních nemocnic, jako je Hodonín. Především do gynekologie nyní vkládáme hodně velká očekávání, což začíná být vidět i na číslech a především na spokojenosti našich pacientek.

Jak jste zmiňoval ten negativistický hlas, myslíte si, že i v budoucnu se podaří hodonínskému okresu udržet obě nemocnice, tedy v Kyjově i Hodoníně?

To je otázka na kraj, zřizovatele obou těchto nemocnic. Já se domnívám, že ano. Jako hodonínský patriot si těžko dokážu představit, že by okresní město, kde je navíc největší koncentrace obyvatel, nemělo svoji nemocnici, a museli bychom jezdit pětadvacet kilometrů na jednu, nebo na druhou stranu, tedy do Kyjova či Břeclavi. Obě tyto nemocnice jsou větší a mají některá oddělení, která my nemáme, ale základní lékařská péče v okresním pětadvacetitisícovém městě s prakticky stotisícovým nejbližším okolí musí být zachována.