Spolu s manželem Janem tam Jana Šulcová mimo jiné provozuje plovoucí Galerii na vodě. Každý rok navíc pomaluje několik židlí. Už pět let je prodává na Židličkovém bazaru. Výtěžek věnuje občanskému sdružení Šafrán, které se zaměřuje na děti z kojeneckých ústavů. Za tu dobu jich vytvořila asi šedesát.

„S nápady je to různé. Někdy uvidím židli a hned vím, co na ní bude. S jinou se trápím, odložím ji a nic mě dlouho nenapadá," říká věčně usměvavá Jana Šulcová. Letos jí například nadchnul nápad použít motiv Čaroděje ze země koz. Na komoru Baťova kanálu jich v posledních dvou letech pořídili hned několik. „Do rukou se mi dostala také židle s velkým sedátkem. Je ideální pro velký zadek. A to když vidím velký zadek, vidím slona," odkryla Jana Šulcová jeden z motivů, který se na letošním bazaru objeví. Tradičně však často maluje zvířata, děti nebo vodu a vše, co je s ní spojené. Třeba lodě. Zaměření odpovídají i barvy. Většinou využívá zelenou, modrou, žlutou nebo červenou.

Pro bazarák i na charitu

Spočítat, kolik židlí už zvládla pomalovat, nedokáže. Kromě těch pro bazárek totiž dělá i na zakázku. Ty jsou většinou z nových kousků. I proto si váží spíše těch, které už mají něco za sebou. Je s nimi sice víc práce, protože je musí obrousit, líbí se jí ale příběhy spojené s tím, jak se k ní dostaly.

„Jednu židli našel náš kamarád na střeše garáže. Je ale manažer a nemohl přes den šplhat po střeše v obleku. Večer si dal tepláky a pro židli vyrazil. Jak na potvoru potkal tři známé, kteří venčili psa, a on přitom hrabal z nepořádku židli. Z toho jsem měla opravdu radost," směje se asi dva roky staré historce malířka. Židle jí už věnovaly i děti z lipovské školky.

Na Židličkovém bazárku ji překvapuje štědrost obyčejných lidí, kteří vědí, že vybrané peníze jdou na dobrou věc. Někdy tak namalovaná židle vyjde třeba na tři tisíce korun. „Když ale vidím, že přihazuje matka samoživitelka, která má nízký plat, dvě děti a žijí z ruky do úst, a přesto chce ty peníze dát, tak se jako licitátorka neudržím a v momentě, kdy vidím, že ji někdo štengruje, dražbu předčasně skončím," říká.

Nejdál se její pomalované židličky dostaly do Chomutova, jednu má i na Slovensku. „Jaký je jejich osud, nevím. Kdyby mi je ale lidé vyfotili, kam je třeba v bytě umístili, tak to by bylo krásné," vzkazuje kupujícím.