Láska k folklóru ho doprovází od dětství. Začal tančit v souboru. S ním jezdil na přehlídky, kde se verbovalo. Moc se mu to zalíbilo. A tak se začal verbování věnovat. V sobotu se po několika letech usilovného tréninku stal šestadvacetiletý Stanislav Popela z Perné králem slováckého verbuňku.

„Strašně mě těší, že jsem vyhrál. Konkurence je obrovská. Vítězství jsem opravdu nečekal,“ svěřil se po finále student lékařské fakulty. Ten verbuňku věnuje svůj veškerý volný čas. Kromě něj miluje i hokej, lyžování nebo plavání.

Jak Popela řekl, soutěžení ve verbuňku není o penězích. „Je to záliba. Všichni jsme dobří kamarádi. Po soutěži si podáme ruce a dáme si pohárek dobrého vína,“ pousmál se čerstvý vítěz soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku na strážnických slavnostech. Popela se do finále dostává pravidelně už šest let. Na svém kontě má dvě druhá místa.

Velká konkurence

Na letošním ročníku soutěže byla konkurence opravdu velká. Porota udělila dvě třetí místa. Na nich se umístili shodně Martin Kobzík z Týnce a Petr Klein z Dolního Němčí. Stříbrnou příčku vybojoval Jakub Tomala z Popovic.

„Rok od roku se kvalita soutěže zvyšuje. Verbíři tančí v souborech. Jsou to muzikanti s výborným hudebním sluchem,“ prohlásil porotce Erik Feldvabel ze Starého Města. Jak řekl, zvýšený počet zájemců o titul krále slováckého verbuňku si vyžádal změnu v pravidlech.

Verbíři tak nejprve musí absolvovat regionální kola. Tam se nominují do strážnického finále, kde bojuje o titul dvacet nejlepších. Největší tlačenice o místa v závěrečném kole byla na Podluží. „Tam hodně cifrují na hodech. Letos tam navíc měli velmi silný ročník,“ zamyslel se Feldvabel. Podle něj přispěl k popularitě slováckého verbuňku i jeho zápis na seznam mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva organizace UNESCO v roce 2005.

„Zrovna před týdnem soutěžilo jen o titul nejlepšího dětského verbíře pětatřicet chlapců,“ připomenul porotce. Ten se o budoucnost slováckého verbuňku nebojí.

Nejlepší je podle Feldvabela, když chlapci začnou trénovat už v mládí. Jak ale uvedl, v některých verbířích talent dřímá. Jsou proto i takoví, kteří začnou cifrovat až ve dvaceti letech.

Podle Feldvabela lidé rádi přirovnávají verbuňk ke krasobruslení, protože v něm není žádná časomíra. „Porota uděluje známky a potom se dohaduje o konečném pořadí. Není to změřitelné. To je na tom to krásné. Chlapci do poslední chvilky netuší, kdo nejlépe v souboji obstál,“ myslí si.

Porota hodnotí provedení verbuňku či počet tanečních prvků. „Důležité je také, jestli verbíř střídá nízké a vysoké skoky. Samozřejmě každý region má svůj taneční styl,“ přiblížil vedoucí centra lidových tradic Jan Blahůšek. Jak doplnil, hodnotí se i oděv tanečníka a zpěv.

Dlouhá historie

Nejmladším letošním účastníkem soutěže byl teprve sedmiletý verbíř. Ten nejstarší oslavil dvaačtyřicet let. „I v tomto věku se dá verbuňk zvládnout. Co se totiž v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš,“ zažertoval nejstarší soutěžící Ivo Mikuš ze Starého Města. Ten s cifrováním začal v pěti letech.

Verbuňkem se původně loučili mládenci před nástupem na vojnu. Na Slovácku ho muži tančí při téměř každé příležitosti. První ročník soutěže o titul krále slováckého verbuňku se na strážnickém festivalu odehrál v padesátých letech minulého století. Na této folklórní akci se pravidelně těší obrovské divácké přízni. Rozlišuje se verbuňk podlužácký, hanáckoslovácký, horňácký a dolňácky.