„Chybí nám už jen dvě stě čtyřicet tisíc korun,“ počítá farář veselské farnosti Václav Vrba a dodává, že víc než milion dvě stě tisíc korun už se podařilo vybrat při nedělních mších nebo je darovali farníci.
Zhruba třicítka z nich také využila možnosti zajet se podívat do bavorského Pasova, jak dva největší zvony odlévají v tamní zvonárně Rudolfa Pernera. Menší zvon blahoslavené Terezie z Kalkaty přitom váží 1325 kilogramů a ten největší, zhotovený ke cti blahoslaveného Jana Pavla II., je dokonce dvakrát tak těžký (2700 kg).
Vyrobené jsou ze směsi mědi a cínu. „Viděli jsme, jak roztavená hmota teče kanálky do země, kde byla uložená forma. V té budou zvony chládnout asi dva týdny. Teprve pak se hlína odstraní, zvony se vyzvednou a vyčistí,“ popisuje velebný pán.
Historie veselských zvonů, které původně nechali v roce 1731 zhotovit Želečtí, zakladatelé kostela a kláštera, je pohnutá. Dvakrát o ně kostel sv. Andělů strážných přišel kvůli válce.
„K velkému zármutku Veselanů byly první dva zvony Rakouskou vojenskou správou v březnu 1917 odebrány,“ píše Veselan Jiljí Minařík ve Veselských listech. V kostele tak ze tří původních zvonů zůstal jen jeden. Až v roce 1929 získal kostel díky hraběti Chorinskému a farníkům tři nové zvony a umíráček. Jenže v roce 1942 dva největší zabavili Němci opět pro válečné účely. „Za komunismu chybějící zvony nikdo moc neřešil, otázka církve za bývalého režimu v kurzu moc nebyla,“ přibližuje, proč pak nastala dlouhá smutná léta bez zvonů, vedoucí veselského muzea Peter Futák.
Až po revoluci se začalo o pořízení zvonů znovu mluvit. Kromě sbírky na ně přispěla veselská půldruhým milionem korun. Kdy nové zvony do Veselí přivezou, zatím ve farnosti nevědí. Jasný je už ale termín, kdy se město dočká velké slávy – svěcení zvonů. To se uskuteční třináctého listopadu v deset hodin v kostele sv. Andělů strážných.
