Ve folklorním duchu se konalo vůbec poprvé. „Přemýšlela jsem o tom několik let, protože si myslím, že se tradice mají dodržovat. My sice nejsme velká vinařská obec, ale chtěla jsem, aby lidé u nás měli i zážitek spojený s vinobraním a zarážáním hory. Navíc jsme tady třináct let pořádali recesistické poutě, které už potřebovaly změnu," přiblížila vznik i částečnou renesanci kněždubského vinobraní hlavní organizátorka Marie Petruchová.

Už v průvodu vesnicí šla stovka krojovaných, které doplnilo několik postav v kostýmech. Jejich cílem byl prostor u hasičské zbrojnice, kde se příchozí bavili zarážáním i otvíráním hory, slavnostním zahájením vinobraní a žehnáním vinařům. „Měli jsme obavy, že přijde málo lidí, ale jsem šťastná, že tomu tak nebylo," oddechla si Petruchová.

Scény z minulosti okořeněné humorem se osvědčily. „Vinobraní bylo velice pěkné, zvláště když se jej účastnila celá obec. Nejvíc se mi líbilo představení, které je pěkným úvodem do tématiky obrany vinohradu," svěřil se Martin Kočí, který se do Kněždubu přiženil z Chrudimi. Kromě manželky na Slovácku miluje také víno, a to především Ryzlink rýnský a Rulandské šedé.

Hosty také bavil folklorní soubor Žeravjánek, místní ženský sbor či mužské sbory z Hroznové Lhoty a Kněždubu. „Vinobraní se mi velice líbí a navíc přeje počasí. Bydlím v Hodoníně, a domů se vždycky rád vracím a zazpívám si s chlapama," řekl kněždubský rodák a člen místního mužského sboru Miloslav Hudeček.

A jak vypadalo vinobraní v Kněždubu v minulosti? „Naposledy se konalo v roce 1976 v sále, kde byly rozvěšeny malé střapce hroznů a uprostřed velký. Když chlap tancoval s děvčetem, tak jí často utrhl hrozen. Pokud ho chytili hotaři, tak ho předvedli před komisi, která určila výši škody. Odsouzenému následně naléli pohárek vína, a ten musel zaplatit pokutu pět korun," zavzpomínali pamětníci a kněždubští vinaři Josef Komoň a Martin Mrkva s tím, že místo cimbálky tehdy hrávala při vinobraní dechovka.