Špičková srnčí zvěř, kvalitní daňčí zvěř, ale i zvyšující se počet odlovených jezevců. Naopak hůř si vedli ulovení kňouři. Tak by se dala ve zkratce zhodnotit loňská myslivecká sezona, při které vycházeli myslivci z únorového hodnocení trofejí. Celkově ale patří mezi ty lepší.

„Co se týká srnčí zvěře, stále jsme na špici republiky. Je to určitě dáno tím, že máme dobré podmínky. Na Slovácku nejsou velké zimy, v převážné části roku je zde dostatek vegetace, takže i potravy a srnčí zde má i dostatek zemědělských plodin,“ zhodnotil předseda Okresního mysliveckého spolku v Hodoníně Radovan Mančík.

Špatně si podle něj nevedla ani zvěř daňčí a lišky. V minulosti získávali medailová ocenění také mufloni. Nejvíc jich z regionu bývalo na Horňácku, konkrétně kolem Velké nad Veličkou.

Ještě před třiceti lety jich po tamních lesích běhalo sto čtyřicet dva kusů. „Nyní je jich tu šestatřicet i s mláďaty. Kvalita se také snížila. Dřív získal každý čtyřletý ulovený muflon zlatou medaili. Poslední, který bodoval, získal v loňském roce stříbrnou. Situace se za poslední roky hodně změnila, bohužel k horšímu. Mufloní zvěř se přestala chovat a pouze se loví, navíc se nedodržují parametry odlovu,“ sdělil jeden ze členů Velického mysliveckého sdružení, který si nepřál uvést své jméno. Za úbytkem muflonů stojí podle myslivců i ochranáři, kterým údajně vadilo, že zvěř působí škody. „Navíc je to podle ochranářů nepůvodní druh a tak se musel jeho počet snížit,“ doplnil Mančík. Ten doufá, že se kvalita muflonů v budoucnu opět zvýší.

Samostatnou kapitolou jsou pak pode něj daňci, kteří si také nevedou při hodnocení špatně. Za jejich kvalitou stojí i migrace kusů ze Slovenska, zvláště pak z okolí Skalice a obcí dál směrem na Strážnicko. V těchto honitbách totiž mají slovenští myslivci velmi kvalitní daňčí zvěř. „Řekl bych přímo tu nejkvalitnější na Slovensku, která se chová ve volnosti. Díky příhraniční oblasti pak koresponduje s naší zvěří. Slováci navíc mají větší honitby, takže chov je tam na mnohem větší úrovni, než u nás,“ vysvětlil Mančík.

Vysoké, srnčí i černé zvěři se pak u nás daří i díky tomu, že se v regionu nevyskytují přirození predátoři, a to ani zavlečené druhy, mezi které patří norci, psíci mývalovití či dokonce šakali. „Je to problém spíše Čech. Psík mývalovitý se ale už objevil například na Uherskohradišťsku,“ dodal Mančík.

Jediným, kdo rozhoduje o tom, kolik kusů zvěře mnohdy i ilegálně padne, jsou tak lidé a především pak pytláci.

Posledním případem, který policie na Hodonínsku řešila začátkem prosince loňského roku, byla ve Vacenovicích upytlačená srnka. „Kvůli výši škody, která tehdy dosáhla pouze dvou tisíc korun, Policie vše šetřila pouze jako přestupek. Vzhledem ke způsobené škodě se nejednalo o trestný čin pytláctví,“ sdělil hodonínský policejní mluvčí Petr Zámečník.

Jak Mančík uvedl, myslivcům se spolu s Policií podařilo vloni zlikvidovat jednu pytláckou bandu. A i když pytláci na okrese jsou, není zatím pytláctví na Hodonínsku až tak zásadním problémem. Myslivcům se navíc daří s nimi bojovat. „Pytláctví ale podle mě bude přibývat. Je recese a případy kdy někdo zastřelí zvěřinu jen kvůli masu, budou čím dál častější,“ uzavřel Mančík.

Za pytláctví se přitom považuje neoprávněné lovení zvěře či ryb, jejich ukrytí nebo převedení na sebe či jiného člověka, ale i jejich přechovávání. Viníkům za ně hrozí za ně až dva roky za mřížemi, peněžitý trest, zákaz činnosti nebo propadnutím věci nebo jiného majetku.