Další díly seriálu Zvířátka v zoo naleznete ZDE

Žádný jiný pták nemá tak velké a krásné oči jako on. Alespoň z těch létajících. Svou hlavu navíc dokáže otočit až o dvě stě osmdesát stupňů, takže má nebývale velké zorné pole. Tato největší sova na světě obývá převážnou část území Evropy, Asie a severní Afriky. A ač se dovede přizpůsobit podmínkám různých biotopů, přednost dává územím v blízkosti vody a místům, kde žije množství malých zvířat. Není těžké uhodnout, že je řeč o výru velkém. V hodonínské zoo tento příslovečný noční pták obývá jednu z voliér téměř dvacet let. Avšak až loni své chovatele i návštěvníky obšťastnil historicky prvním odchovem.

„Nevíme, co bylo příčinou, ale původní pár, který k nám přišel začátkem devadesátých let minulého století, se k sobě vůbec neměl. Samice se samcem sice sdíleli společnou expozici, ale doslova jako dva solitéry. Teprve když samice uhynula a samce jsme dopárovali novou partnerkou, všechno se změnilo,“ referuje o sovích vrtoších zoolog Jaroslav Hyjánek.

První vajíčko mimo

Své první vajíčko samice snesla loni v květnu. Ovšem nějak se s ním netrefila do hnízda, a tak první „monosnůška“ skončila v umělé líhni. Samotné mládě pak hned poté, co se vyklubalo, muselo do lidské péče.

„Nebylo to jednoduché. Nejenže je nutno mládě krmit pětkrát denně naporcovanými myšmi a morčaty, ale je také zapotřebí hlídat jeho teplotu. Ta se musí každým dnem jeho života z původních sedmatřiceti stupňů Celsia snižovat o jeden stupeň. Takovýto odchov je velmi náročný na čas i techniku,“ prozrazuje zootechnik hodonínské zoo a sokolník v jedné osobě Jiří Ingr, který se náhradní rodičovské péče ochotně ujal.

Pro svého svěřence doma vybudoval malou odchovničku a do práce v zoo si ho převážel v termobedně s vyhřívanou podložkou. A zatímco z původně ošklivého mláděte porostlého zběsilým chmýřím se stal malý krasavec, který nyní zdobí expozici Sokolnictví v zadní části zoo, tamní chovatelé se radují z dalšího, tentokrát už přirozeného odchovu.

„Pár se dobře zharmonizoval a zdá se, že mu vyhovovalo jak hnízdo, které jsme mu připravili, tak i servírovaná potrava,“ neskrývá Ingr svou radost z opravdového chovatelského úspěchu, z něhož vzešla tentokrát už dvě mláďata.

Podle jeho slov totiž odchovy výra velkého nejsou právě běžnou záležitostí. „Ze zahrad jsme možná jedinou, kde se odchovy uskutečňují, a soukromí chovatelé se do toho rovněž moc nepouštějí. Chov výrů je náročný nejen na čas a krmení, ale také na prostor. Tento veliký a silný pták potřebuje velkou voliéru,“ přidává Ingr informace o vynikajícím lovci, jehož pařáty jsou schopny zmocnit se kořisti do velikosti lišky a který se v zajetí dožívá až šedesáti let.

Letošní výří mláďata mají sotva čtrnáct dnů. A už dnes je jisté, že dlouho nepobudou. Zájem o ně mají profesionální sokolníci a v zoo teď zůstane jen chovný pár a loňské, uměle odchované mládě. „Necháváme si je jako živou pomůcku při vzdělávání dětí přímo ve školách. Je zvyklé na hlazení i na cizí prostor, takže se nebojí ani neplaší. Jen díky tomu můžeme zpestřit naše přednášky mimo zahradu. Návštěvníci zoo si mládě zase mohou prohlédnout v jeho plné kráse přímo na posedu, aniž by je přitom rušilo pletivo či jiná zábrana,“ uvádí Ingr.

Těžký výcvik

S výcvikem výra velkého nepočítá. Říká, že k tomu nejsou vhodné podmínky a kromě toho by výcvik nebyl ani efektivní. „V tomto směru se zaměřujeme na střední sovy, jako jsou kalous, puštík nebo sova pálená. Tito ptáci jsou prostorově nenároční a mohou tak lítat kdekoli mezi dětmi. Výr, který se v sokolnictví jen velmi výjimečně používá k lovu zajíců, si vynucuje velký prostor, nehledě k tomu, že přecvičit tuto výhradně noční sovu k dennímu lovu, je skutečně velký problém,“ vysvětluje sokolník.

Odchovy výra jsou však v zoo velmi vítány. Už proto, že jde o ohrožený druh fauny České republiky. „Díky tomuto úspěchu můžeme nyní výra šířit do různých chovatelských zařízení a přispívat tak k chovnému potenciálu pro případ, že by se zvažovala jeho reintrodukce,“ libuje si zoolog Hyjánek.

Vážení čtenáři, seriál Zvířátka v zoo najdete také v tištěné podobě každou středu v Hodonínském deníku Rovnost.

BOHUNA MIKULCOVÁ