Nějdříve prchající Němci a pak sílící dělostřelba. To byla předzvěst blížící se fronty. Hodonín byl už od 12. dubna 1945 svobodný, a tak i obyvatelé Svatobořic a Mistřína věděli, že konec druhé světové války se blíží. Dočkali se o týden později, ale v okolí Svatobořic se bojovalo ještě dalších deset dnů. Od té doby letos uplynulo už pětašedesát let. Významné výročí si obyvatelé Svatobořic – Mistřína připomněli o víkendu.

„Lidem je potřeba minulost připomenout, protože dnes už je pamětníků málo a mládeži informace o tom, že náš národ velice strádal a nasazoval životy, uniká. Přitom jsou dnes vidět projevy extremismu a nacionalismu, a tak to začínalo i v třicátých letech. Proto chceme dělat vše pro to, aby se v mladých zafixovala láska k vlasti a aby těm projevům nebyl dán prostor,“ vysvětlil, starosta Svatobořic – Mistřína František Měchura, proč letos připomínku osvobození poprvé udělali ve velkém stylu. Nejenže radnice, sokoli, Československá obec legionářská Brno 2 a kyjovský Československý svaz bojovníků za svobodu uspořádali výstavu, ale také se poklonili u čtyř pomníků obětem války v obou dříve samostatných obcích. Vůbec poprvé položili věnce i k hrobům bojovníků za svobodu na hřbitově. Vzpomněli tak na dva popravené mistřínské rodáky Matěje Mečla a Cyrila Vavříka a vzpomínka patřila i loni zemřelému Bedřichu Bratršovskému, jenž také působil v odboji a do obce se přistěhoval.

Pomoc vězňům

Válečné události ve Svatobořicích – Mistříně začaly, když 12. dubna přijelo gestapo a vybralo 120 vězňů z internačního tábora ve Svatobořicích, kde nacisté věznili rodinné příslušníky nejvýznamnějších osobností českého a zahraničního odboje. „Většinu z asi tisícovky vězňů, které nestihli zlikvidovat, propustili. Ty vybrané odvezli. Mysleli si, že je vymění za své zajatce,“ připomněl jeden z organizátorů vzpomínkvé akce Jan Kux.

Podle starosty obce Františka Měchury zažívali vězni v táboře stejné útrapy jako v jiných koncentrácích. „Ve Svatobořicích se ale našlo dost odvážných lidí, kteří do tábora doručovali balíčky s jídlem,“ vzpomněl zásluhy místních.

Dvanáctého dubna Rudá armáda pod vedením maršála Malinovského překročila hranice u Radějova, osvobodila Hodonín a jedna z divizí zaútočila směrem na Mistřín a Svatobořice. „Fronta se zastavila v místní části Palánek, protože Němci tam vyhodili most, aby přibrzdili ruská vojska,“ popsal Kux. Ta pak osvobodila Mistřín a nad ránem 19. dubna také Svatobořice.

Rusi jsou tady!

Lidé se schovávali ve velkých obecních sklepech nebo ve vinohradech. „Tu noc z osmnáctého na devatenáctého měla hlídku Božena Rybaříková. Byla ještě tma, když přišla a volala: lidičky vstávejte, jsou tady Rusi!“ vzpomíná letos šestadevadesátiletý pamětník Oldřich Krejčí. Právě jeho otec v tento slavný den zemřel, když vyšel z úkrytu ve sklepeních. „Němci začali dělostřeleckou palbu na Svatobořice, když zpozorovali od kyjovské nemocnice náš a ruský prapor na škole, který tam vyvěsila učitelka,“ zavzpomínal.

Střelba poničila asi sto domů. Ruská armáda pak musela pokračovat na Brno. Vytlačila ještě Němce, kteří se zabarikádovali v internačním táboře, a pak zde až do 29. dubna, kdy byl osvobození Kyjov, drželo pozice rumunské vojsko. „Při osvobozování Svatobořic a Mistřína zemřelo osmadvacet ruských vojáků,“ přiblížil Kux.