Jak jste se k charitě dostal?
Dříve jsem se zaměřoval na humanitární pomoc, mimo jiné i v zahraničí. Objevilo se výběrové řízení, do kterého jsem se přihlásil a vůbec jsem netušil, do čeho jdu. Tehdy to nebyla ani zrovna preferovaná disciplína. Najednou jsem zjistil, že potřebnost pomoci je i u nás, přímo u konkrétních lidí.

Kolik má dnes hodonínská charita pracovníků a dobrovolníků?
Ve dvou děkanátech, hodonínském a slavkovském, je to zhruba sto dvacet zaměstnanců. K tomu s námi bezúplatně spolupracují dobrovolníci, kteří jsou na střediscích, ve sbírkách či farních charitách.

Vnímáte změnu postavení charity v posledních letech?
Ekonomická rozdílnost mezi lidmi nebývala tak velká, jako je dnes. Hranice jsou otevřené, je volný pohyb, postupně přišly drogy, objevili se lidé bez domova nebo domácí násilí. Vyvstala potřeba tyto problémy, které jsou dnes i více vidět, řešit. Sociální práce je stále mladou oblastí, museli jsme nastavit jasné systémy, ty pak udržet a také si je obhájit. Kolikrát to nebylo jednoduché, ale podařilo se.

VÍCE SI PŘEČTĚNE V TIŠNĚNÉM VYDÁNÍ TÝDENÍKU SLOVÁCKO.