„Jednou jsem sundal z půdy babiččino kolo z osmdesátých let této značky, nafoukal jsem duše a bylo jako nové. Přišlo mi úplně ideální pro mé přejíždění a popojíždění," přibližuje svoji volbu dvacetiletý rodák z vinařských Čejkovic.
Jenže starý typ má jen jeden převod, takže jej mohl využít jen po rovině. „Sehnal jsem si ještě jedno stejné kolo a začal ho předělávat a opravovat na tento velkolepý výlet," pokračuje student Střední školy elektrotechnické a energetické v Sokolnici, která sídlí nedaleko brněnského letiště.
O to složitější pro něj byla volba cílové destinace. Navíc v předchozích letech projel Moravu, Pobaltí, Slovensko a část Ukrajiny. A na sever ho to moc netáhlo. „Chtěl jsem jet na jihovýchod, ale v současnosti jsou tam problematické hranice. Tak jsem se rozhodl pro západ, Francii a nakonec Mont Blanc jako nejvyšší vrchol Evropy," popisuje výběr mladý cestovatel.
Na přelomu týdne vyrazí na více než tisícikilometrovou pouť, kterou si ještě prodlouží jinou trasou zpáteční cesty. Už se těší na průsmyk Furka, který leží na jihu Švýcarska ve výšce přes dva tisíce čtyři sta metrů. „Snad jej zvládnu, čeká mě kilometr převýšení. Možná budu dva dny tlačit kolo nahoru a pak za půl hodiny sjedu dolů. Mám však tři kola a tři nezávislé brzdy," pousmál se cyklista, který na minulých vyjížďkách dával přednost horskému kolu.
Na cestu si vytyčil limit třiceti dnů. „To bych měl stihnout, když pojedu čtyři hodiny denně. Počítám, že budu rychlejší," dodává Novotný.
