Vyjmenovat, kdo a kdy na hradě v Hodoníně byl, není účelem tohoto textu. Ale jen namátkou pár příkladů z knihy „Hodonín – městská privilegia“: „V roce 1220 vystavuje Přemysl Otakar I. v Hodoníně listinu pro velehradský cisterciácký klášter, v níž mu daruje Žarošice, v roce 1290 se na hodonínském hradě sešel král Václav II. s uherským králem Ondřejem k poradě, jak dále spravovat své říše, roku 1315 řídí král Jan Lucemburský z hodonínského hradu boje proti Rakušanům a Uhrům a v roce 1372 v Hodoníně dojednává Karel IV. s uherským králem Ludvíkem Velikým zasnoubení svého syna Zikmunda s Ludvíkovou dcerou Kateřinou.“

Podobných příkladů lze uvést více, nás však zajímá rozsáhlý komplex budov. Po připojení Slovenska k Uhrám se hrady stavěly na strategických místech a takovým místem byl i Hodonín, který ležel na cestě z Čech do Uher. Původní hrad byl situován na ostrově obtékaném řekou Moravou, která vytvářela hradu obranný val. Během své existence byl hrad mnohokrát přestavěn, jednu z prvních přestaveb provedla královna Konstancie roku 1230. Představu o velikosti hradu, změněného v 16. a pak v 18. století na zámek, si můžeme udělat z popisu v knize „Hodonín, dějiny města do roku 1948“: „Zámek podoby nepravidelného obdélníka o stranách 65, 43, 51, a 54 metrů s vnitřním dvorem zhruba 23×35 metrů. Zčásti tento zámek zachovával podobu z doby pánů z Kunštátu, ale vstupní renesanční část dala hraběnka Marie Antonie z Liechtenštejna znovu stavebně upravit v roce 1744. Budova přitom získala barokní helmici vysoké branské a hlásné věže, která tak dominovala nejen zámku samému, ale celému městu.“

Hrad či zámek sloužil jako panské sídlo, dvakrát zde žily i královské vdovy Konstancie a Kunhuta. Za dobu své existence byl několikrát zastaven a nakonec v dědičném držení prodán. „Když císař Josef II. roku 1783 pronajal hodonský zámek rakouskému eráru na tabákovou továrnu, byl jeho další osud zpečetěn. Postupně ustupoval dalším a dalším továrním traktům a roku 1915 po zbourání staré kartonáže zanikl úplně. Jenom v zahradě ředitele továrny zůstal jako památka na bývalý hodonský zámek prostý pískovcový nosný sloup i se čtvercovým podstavcem pro něj. Na sloupu, který pocházel z loggie vnitřního dvora zámku, stála ozdobná keramická váza s květinami. Na žádost místního muzea byla celá tato památka dne 3. března 1947 přenesena doprostřed dvorní zahrádky okresní knihovny na Gottwaldově náměstí jako základ příštího skromného lapidária. Před lety – neznámo kdy a kam – památný sloup i s podstavcem a vázou ze dvorku zmizel,“ píše k zániku hradu Václav Novák ve spise o Hodonínu Zrnka a Zrníčka.

Že na místě hradu byla tabáková továrna, je všeobecně známo, o něco míň se ví, že zde byla i jedna z prvních rakousko-uherských textilek. Po roce 1762 byl zámek prázdný, vrchnost se přestěhovala do Kobylí a později do Čejkovic. Zámek si pronajali bratři Gruberové, zřídili zde textilní továrnu na zpracování konopí a lnu a vyráběli tu pro vojenské účely lněná i konopná plátna. Všechno vyrobené zboží dodávali výhradně cís. král. vojenské hospodářské komisi ve Štokrově v Dolních Rakousích. „O existenci této továrny v Hodoníně se zmiňuje matriční zápis z 20. listopadu 1774. Tu čteme, že toho dne si Josef Eder, hospodář v textilní továrně v panském zámku popisné čís. 189, za manželku vzal Kláru, dceru Jiříka Václavíka, panského kováře v Lednici, a že za svědky jim stáli pan Václav Job, panský písař porybný a Matyáš Weiller vrchní myslivec,“ stojí v Zrnkách a zrníčkách. V roce 1778 vídeňský šlechtic Fridrich Franz Edler von Entnersfeldt dokonce doporučil císaři Josefovi II. textilku rozšířit.

V roce 1783 byl zámek pronajat na tabákovou továrnu. „Tabáčka“ postupně staré zámecké budovy bourala a stavěla objekty nové. V roce 1802 vyhořela větší část města a s ním i tabáková továrna. Ta se poté přestěhovala do Louky u Znojma. Do Hodonína se vrátila až v roce 1821, do areálu, který byl v roce 1819 prodán eráru. Do roku 1863 byla továrna vybavena jedním parním strojem vázaným na koňský potah, sítem, mlecím a brousícím aparátem. Později byla vybavena strojem firmy Siegel o výkonu 30–40 HP. Původně se zde vyráběly doutníky a žvýkací tabák, od šedesátých let pak podle zkušeností z Krakova cigarety.

K tabákové továrně se váže zajímavá informace z roku 1891. V lednu tam byl zřízen tzv. polévkový ústav tabákové továrny, tedy „závodní jídelna“, která již první den navařila 700 porcí polévky po třech krejcarech.

V důsledku různých přestaveb se z hodonínského hradu nezachovala jediná původní zeď. Poslední zbytky hradu byly zbourány v roce 1915, zůstala tabáková továrna, a od roku 2005, kdy i ta ukončila svoji činnost, je areál využíván pouze sporadicky.


ANTONÍN KUČERA