Důkazem budiž prosklená vitrína zaskládaná poháry. Při zisku zatím poslední trofeje však rádi udělali čestné místo. Z olympiády v německém Dortmundu přivezli páté místo.„Je to náš největší úspěch,“ tvrdí svorně Pukancovi.

O pátou příčku se zasloužil holub Leysen. Čtyřletý samec, který vyletěl z Ostende v Belgii a do Sudoměřic se vrátil prakticky za den.

Jak našel tak rychle cestu domů? I když se Pukancovi zabývají holubářstvím celý život, ani oni záhadné tajemství neznají.

„To neví nikdo,“ kroutí hlavou Josef Pukanec starší. Teorií je prý hodně. Všem ale chybí faktická podpora.

„Všechno jsou jen dohady. Je to stejné jako s vlaštovkami nebo čápy, již se každý rok vrací do stejného místa,“ tvrdí hlava rodiny.

Aby podpořili Leysenův výkon, schovají mu holubici. Ta na něj čeká, dokud nepřiletí.

„Je to jako kdyby tam byla manželka. Párují se jako lidé, jsou zvyklí na svůj protějšek,“ směje se Pukanec starší, jenž na olympiádě společně se syny uspěl v konkurenci sedmačtyřiceti zemí a devětačtyřiceti nejlepších holubů světa.

„To už ani nezopakujeme,“ poznamenává nevěřícně otec.

Jestli ano nebo ne se uvidí na další olympiádě. Jednu jistotu ale mají Pukancovi už teď: vrcholný závod se obejde bez Leysena.

Pravděpodobně nejúspěšnější holub hodonínského okresu za poslední desítky let vymění sprinty za „poskytování“ potomků majitelům.

Ve voliérách mají Pukancovi asi padesát závodníků. Ne každý má své jméno. Sem tam některý dostane přezdívku, Leysen je tak trochu výjimka.

Holub se může dožít až dvaceti let. Každý trénink nebo závod však pro něj může být poslední. O konci života mnohdy statisícového ptáka se lehce přičiní dravec nebo elektrické vedení.

A samozřejmě i člověk.

„Soused nám na voliéru už i střílel. Uhynulo nám tak pět holubů. Ještě to tam jde vidět,“ ukazuje směrem k dřevěné boudě s pletivem. Přesto se své zálibě věnují dále. Každý víkend ptáci putují do auta, které je vyveze mimo obec. O vylétnutí se rodina dozví telefonem. Pak už jen netrpělivě čekají, až se vrátí.

„Má na noze čip. Jakmile přiletí, sedne na speciální anténu, která zaznamená výsledek,“ vypráví Josef Pukanec mladší. Nyní je čeká dalších skoro dvacet závodů. Ambice? Samozřejmě ty nejvyšší. Je potřeba se ukázat. Za dva roky je totiž další světové klání.