Jeho sbírka o sedmnáct set šedesáti pěti kusech by měla být největší v České republice. „Zapisuji si to kvůli Knize rekordů, protože chtějí vědět aktuální stav. Do té jsem se dostal asi před rokem a půl. Nevím o nikom, kdo by měl tak velkou sbírku. Jen kolega od Lanžhota má asi pět set kusů štamprlí,“ domnívá se Milan Hanák.

Ten prozradil, že nové přírůstky má hlavně z bazaru a od známých. Od začátku loňského prosince ale čeká na další kus, který rozšíří jeho rozsáhlou kolekci. „Po Vánocích je hodně štamprlí vyprodaných. Navíc je moje sbírka už tak veliká, že je těžké a problematické se trefit do sortimentu,“ upozornil Hanák.

Podle něj se u nových typů mění už jen emblém. „Chtěl jsem sbírat hlavně staré štamprle, které by byly památkou pro staré generace a aby mladí vůbec viděli, jak to sklo vůbec vypadá. Hodně skláren se zavírá a nikde jsem se nesetkal, že by se někdo zaměřil výhradně na štamprle,“ posteskl si strážnický sběratel.

Mezi jeho nejzajímavější exempláře patří podomácky vyráběná štamprle. „Údajně ji udělal nějaký domácí sklář v Květné. Je na ní vypískovaná měrná jednotka, ale pořádně nikdo nedokáže odhadnout její stáří, protože sklo je prakticky pořád stejné. Zřejmě to bude přelom sedmnáctého a osmnáctého století,“ usuzuje Hanák. Unikátní skleničku dostal od svého strýčka, který ji zdědil po několika pokoleních.

Unikáty z dovolených

Podobně vznikala i samotná sbírka, která má své prvopočátky v květnu 2006. „Po úmrtí otce jsem začal ve sklepě trochu uklízet a našel jsem nějaké štamprlky. Navíc v okolí bývají košty a z každého jsem buď já, nebo někdo známý přivezl štamrlku. Z kindervajíček jsem měl poličky, do kterých jsem je vystavil. Přišla ke mně pak návštěva a velice se jí sbírka zalíbila. Řekli mi, že něco podobné ještě nikde neviděli a začali mi nosit další a další,“ zavzpomínal na vznik velkolepého souboru s tím, že další unikáty si přiváží z dovolených.

Mezi více než sedmnácti sty exponáty jsou štamprle ze skla, keramiky, plastu, cínu či mosazi. „Používaly se, když se povyšovalo na půlročáka nebo ročáka. Jsou vysoustružené z nábojnice. Pro vojáka byla čest, že si mohl připít z takové štamprle,“ poznamenal sběratel ze Strážnice. Podobný kousek s nápisem RAF a letopočtem 1936 pochází z dílny britského královského letectva.

Hanákovy exponáty nejsou ale jen z Evropy. Další přibyly z Tuniska, Egypta, Kanady či Spojených států amerických. „Třeba na Slovensku se pije z takzvaných zuzek, a to hlavně kvůli záklonu, a aby si pálenku lépe vychutnali. U nás se používají klasické štamprlky, které ale pomalu nahrazují dovozy z Číny a Polska. A taky se hodně používá plast,“ vysvětluje sběratel, který ale profesní život nespojil se sklářstvím či pohostinstvím. „Starám se o kompletní zásobování výroby ve dřevozpravující firmě,“ poznamenal Hanák.

Ten nemá ve své sbírce vyloženou favoritku. „Nejradši mám všechny štamprlky jako celkem, který se dál rozvíjí a stále objevuji nové a nové,“ říká sběratel.

Mezi nejzajímavější skleničky patří jedna z francouzských. „Dovezl mi ji šéf z Francie, kterému jsem na ni dal půl litru slivovice. Byl ubytovaný v jednom penzionu a majiteli ukázal fotky mé sbírky. Ten pak vyšel na půdu a přinesl dvě štamprle. Podle paní z univerzity je na nich symbolika z Napoleonovy éry. Údajně z ní mohl pít právě i Napoleon,“ zdůraznil Hanák.

Právě půdní prostory podle něj skrývají další možné přírůstky do sbírky. „Když tam dělá někdo pořádek, tak najdou třeba tři kusy. Připadá jim, že není kompletní sada, tak je vyhodí do popelnice. Někdo ví, že je sbírám, tak mi je přinese nebo pošle,“ dodal.