Režisérka momentálně žije v Praze. „Nečekala jsem to. Respektive věděla jsem od organizátorů, že nějakou cenu ten večer dostanu, ale že bude hlavní, to jsem opravdu nečekala,“ popisuje svoje pocity.

Natáčení zavedlo filmový štáb do Kazachstánu, na Ukrajinu i do Ruska. Do poslední jmenované země se ale filmaři museli vydat bez režisérky. „V době natáčení jsem do země nesměla, jelikož mě v roce 2014 z Ruska vyhostily,“ zdůvodňuje Nováková.

Práce na dokumentárním filmu je složitá až mravenčí práce. Materiály režisérku přímo zahltily. „Dostala jsem od historiků celý jejich pětiletý výzkum, do toho dohledáváte historický i dobový kontext, načítáte literaturu,“ přibližuje práci rodačka z Dubňan.

Nejsilnější dojem na režisérce zanechala četba vyšetřovacích spisů. „Začínaly překvapením ze zatčení a snahou vysvětlit absurdnost obvinění a končily vynuceným přiznáním,“ přibližuje hrůzné praktiky.

Díky kontaktům Ústavu pro studium totalitních režimů (jeden z producentů cyklu) mohli filmaři natáčet i v archivech ukrajinských tajných služeb a na autentických místech, jako byly hromadné hroby či pracovní tábory.

Problém dnešní doby vidí Nováková v tom, že lidé stále nejsou schopní krutost Sovětského svazu patřičně reflektovat.

Zatímco Německo se podle ní s dědictvím nacismu vyrovnalo se ctí, Rusko ne. „Vnímám tu snahu o zamlčování a překrucování historie, kdy se potlačují nepříjemné věci kolem a nastupuje propaganda,“ svěřuje se se svými myšlenkami filmařka.

Dokument Čechoslováci v gulagu mohou lidé shlédnout na stránkách České televize na její platformě ivysilani.cz.