„Nejdéle jsem byl v terénu osmadvacet dní, když jsme v Moravském krasu vyprošťovali utopeného potápěče. Tehdy jsme k němu stříleli jednatřicet metrů dlouhou šachtu," zavzpomínal Martin Červenka, který pracuje u hasičů jednatřicet let. Dvaadvacet let z toho pracuje s trhavinami. Je jedním z deseti střelmistrů, kteří u hasičů v České republice působí.

Martin Červenka jim velí a vybírá si ty nejlepší. Několikrát do roka s nimi absolvuje cvičení a do terénu pak vyjíždí, když je potřeba. A potřeba je především přesnost, klidná ruka, zkušenosti a rozvaha.

Tu svou si naposledy vyzkoušel při povodních v Čechách. Pomoct odjel spolu s kolegy začátkem června. Domů se vrátil po pěti dnech. „Naším úkolem bylo odstřelit napůl odtržený ponton u Zbraslavi. Hrozilo, že se úplně odtrhne a někde zbourá most nebo udělá větší škodu. Odstřel jsme za pomoci trhaviny provedli ještě ten den kolem půlnoci," uvedl Martin Červenka.

U posledních povodní ho překvapila hlavně rychlost, s jakou voda stoupala. Za dvacet minut se mu zvýšila od nohou po pás. „Bylo to neskutečné. Nebyl čas na přesné výpočty," řekl zkušený střelmistr.

Za pět dní u zatím posledních povodní vyrazil kromě Prahy i do Krkonoš, kde likvidoval balvany v řekách a potocích. Do Prahy se vracel pozorovat z kabiny policejního vrtulníku velké lodě kotvící na Labi. „Hrozilo, že se utrhnou, jak se to už stalo před jedenácti lety. To by znamenalo jediné, rychle je potopit, protože hrozilo, že zničí most," doplnil Martin Červenka, který je zároveň i ředitelem územního odboru Hodonín.

Odstřelit musel i zřícenou opěrnou zeď. Potok, který v místě tekl, podmílal cestu i chaty. S kolegy na něj čekala i likvidace velkých kmenů v řečišti.

S týmem byl spokojený. Přece jen už kolegy z oboru zná. „Jakmile se člověk obklopí solidními lidmi, je práce lehčí. Je výhoda, moci si lidi vybrat a mít zkušený a sehraný tým," myslí si Martin Červenka. Podle něj nesmí být dobrý střelmistr zbrklý, zároveň se ale musí umět dobře rozhodnout.

Nejnáročnější je podle něj přitom cesta k úkolu. Lidí z oboru totiž není mnoho, takže když dostává informace, kam má vyrazit a za jakým úkolem, často nemá jasnou představu. „S klukama pak po cestě přemýšlíme, co nás čeká a nač se máme připravit," připouští zkušený střelmistr.

Vadí mu i „čumilové", kteří často neposlouchají pokyny policie nebo hasičů. „Je to pro ně sice práce, kterou běžně nevidí, takže je to adrenalin, většinou je ale potřeba práci udělat rychle a potřebujeme mít jistotu, že je místo bezpečné a vyklizené," posteskl si nad neposlušností lidí zkušený střelmistr.