„Vedle mlýna vyrostla pekárna a také nějaké domky. Později ještě úřady zřidily v místě autobusovou zastávku. Jenže podle mapy katastrů leží mlýn v Archlebově, pekárna a domky ve Ždánicích a zastávka v Dražůvkách,“ vysvěluje vzniklý zmatek vnuk podnikatele, taktéž Bohumil Žandovský.
Dovršením všeho je pak napojení infrastruktury do už nefungujícího mlýna. Vodu bral z Archlebova, elektřinu má napojenou na Ždánice a když se před lety chystala plynofikace, k mlýnu se dovodlo potrubí z Dražůvek. Malá osada byla také kvůli nutnosti snížení rychlosti řidičů jen před pár lety označená. Po dohodě tehdejších starostů na cedulích stojí z hlediska historie jednoznačná, ale z úředního hlediska neexistující adresa: Archlebov – Žandovský mlýn.
„Vždy se říkalo Pekárna Archlebov. Tento historický název jsem chtěl zachovat, když jsem zakládal firmu se sídlem v bývalé pekárně. Firma se jmenuje Ekolaky a sídlo: Archlebov pekárna. Nedávná kontrola z živnostenského úřadu a obchodního rejstříku to ale napadla. Dům leží fakticky ve Ždánicích a má tam i popisné číslo. Ždánice pak lokalitu vedou v záznamech jako ulici U pekárny,“ vysvětluje dnes vnuk. Aby unikl pokutě, musel situaci řešit.
Nejprve padl návrh na posunutí hranic katastrů. Ten neprošel. Žandovský konzultoval možnosti i s úředníky ministerstva vnitra. Podle nich nynější problémy, ale i možné budoucí komplikace v lokalitě, vyřeší, když si všechny obce, které mají miniosadu v katastru, zaregistrují ulici či místní část Žandovský mlýn. Podnikatel si pak změní sídlo na Ždánice – Žandovský mlýn. Tím se vnese jasno a zavedením jména mlýna do adresy zůstane zachovaná historická kontinuita místa.
To nyní musí schválit zastupitelstva. Dražůvky už to mají za sebou. Schválily přejmenování místa i autobusové zastávky z Dražůvky – Rozcestí na Dražůvky – Žandovský mlýn. Pro ně je ale situace nejjednodušší, nemají v místě žádný dům. Zastupitelé Ždánic a Archlebova ještě nerozhodovali.
Celkem osada eviduje šest míst popisných. Dvě z Archlebova, čtyři ze Ždánic.
Bohumil Žandovský si před osmdesáti lety vybral skutečně klíčové místo na rozcestí. Mlýn mohl sloužit nejen třem zmíněným obcím. Stojí jen přibližně dvě stovky metrů od místa, kde se kříží katastry dalších vesnic: Strážovic, Věteřova a Lovčic.
Mlýn byl dostavěný v roce 1930. Na tu dobu byl velmi moderní. Poháněla jej elektřina, měl i vlastní koksovnu. Díky použitým technologiím zaměstnával pouze pět lidí. Po válce se brzy stal nevítanou konkurencí pro právě vznikající velký státní mlýn v Kyjově.
„Ačkoliv dědeček nekolaboroval, byl mlýn znárodněný na základě Benešových dekretů. V šedesátých letech nechal stát v podstatě nové strojní zařízení mlýna rozebrat. Od roku 1964 už mlýn definitvně nefungoval,“ vzpomněl historii mlýna Žandovský.
