„Poslední roky jsme si zvykli zamykání dělat na svátek sedmnáctého listopadu. Hlavní sezona už je pryč a členové našeho spolku jsou ve svátek doma,“ vysvětlil volbu data předseda tamních houbařů Václav Koplík.

Ten jako tradičně před zamčením odrecitoval rýmované poděkování lesu za jeho dary. Ve verších také shrnul i sezonu a připomněl některé společně prožité momenty ratíškovických houbařů.

„Muchomůrky, holubinky, fronta stála na topinky, guláš byl prý výtečný, pro pány i pro slečny,“ připomněl v rýmech letošní jubilejní mykologickou výstavu. Po poděkování pak jako první uchopil velký vyřezávaný klíč, talisman spolku, a otočil s ním v pomyslném zámku. Totéž udělal každý z přítomných. Klíč putoval z ruky do ruky, protože každého po několika sekundách kvůli své váze tížil.

Nakonec se všichni shodli na tom, že končící houbařská sezona stála za to. „Letošní rok byl výjimečný svou rozmanitostí. Bylo dlouho zima, pak sucho, poté dokonce záplavy. Ovšem od srpna začaly houby růst ve velkém,“ shrnul mykolog Koplík. Podle něj pak mohl každý houbař najít v lese, co chtěl, i kolik toho chtěl.

„Jednomu kolegovi jsme museli hned dvakrát zakázat do lesa chodit. Tolik toho nosil,“ zasmál se známý mykolog.

Jak dodal, stále je v lese co najít. Vzpomenout lze čirůvky, šťavnatky omrazky nebo hlívy.

Každý z Ratíškovicích houbařů otočil klíčem, a pak si zavdal medoviny.