V minulém díle jsme si připomenuli některé mikulčické nálezy z časně slovanského období, na které v dalším dějinném vývoji navazuje období předvelkomoravské. Pozorný čtenář si jistě všiml, že nejstarší slovanské osídlení je přesvědčivě doloženo spíše v okolí pozdějšího slovanského hradiště poblíž dnešní zástavby obce.Trati na Valech se jednoznačného využití dostalo zvláště v osmém století, kdy tam na jednom z pískových návrší uprostřed údolí s hustou sítí ramen řeky Moravy vzniklo zřejmě už opevněné sídliště.
V pozdějším období sloužil tento prostor už jen jako předhradí, které se od západu přimykalo k centrální akropoli, v současnosti tam stojí budova Národního kulturního památníku spravovaná Masarykovým muzeem v Hodoníně a jedna z budov pobočky brněnského archeologického ústavu.
V předvelkomoravském období tam ještě nestály velké zděné stavby, ať už světské, anebo církevní s okolním pohřebištěm, hlavní místo totiž zaujímaly domy srubové konstrukce s dusanými jílovitými či písčitými podlahami.
Tyto příbytky byly seřazeny do pravidelného uličního systému, jehož cesty a volná prostranství vyplňovaly silné vrstvy zvířecích kostí jako zbytků masité stravy tehdejších obyvatel. Vypadá to, že si tenkrát s nějakým centrálním svozem komunálních odpadků nedělali naši předci žádné problémy.
Kulturní vrstva
Ještě pod těmito podlahovými i odpadními navážkami se nachází skoro neporušená kulturní vrstva, která na rozdíl od jiných částí hradiště vydala velké množství nálezů typických pro dané období. Šlo hlavně o kovové výrobky, takzvanou litou industrii, pro kterou se poněkud nesprávně používá pojem avarská.
Avarům byla totiž jako dalšímu kočovnickému kmenu odněkud z centrální Asie připisována řada zásluh, jejich nepochybný mocenský vliv na chod událostí v oblasti středního Podunají byl však v některých ohledech poněkud přeceněn. Velký podíl na tom měly především početné nálezy z jejich kostrových pohřebišť odkrytých archeology zejména v centrální oblasti jejich působení v karpatské kotlině, na rozdíl od málo zachovaných zbytků výbavy ze žárem spálených slovanských pohřbů.
U řady řemeslnických produktů je navíc dosti těžké rozhodnout o národnostním původu výrobce, při vědomí existence nadetnické módy raného středověku se to zdá dokonce zbytečné.
Část kování
Snad nejvýznačnější objev, který také dobře vypovídá o rozsáhlých umělecko – řemeslných vazbách této epochy, se podařil pod jednou z výše popsaných navážek už v roce 1966.
Při postupném odebírání tmavé hlinité vrstvy plné uhlíků, ležící těsně nad mazlavým jílovitým podložím, vyškrábla motyčkou jedna z mnoha tehdejších brigádnic Jarmila Matušková malý bronzový předmět obalený měděnkou. Jeho drobná velikost i tvar v podobě štítu či husitské pavézy dávaly tušit, že se jedná o část kování zdobícího opasek.
Nezvyklé bylo i to, že druhý den došlo k nálezu dalšího, v podstatě totožného kusu. Vše se potvrdilo při důkladném očištění a následné konzervaci v laboratoři, navíc bylo jasné, že ozdoby v obou případech tvořil prolamovaný motiv se dvěma zvířaty, a že byly původně zlaceny.
Reliéf znázorňující čtyřnohého okřídleného draka neboli gryfa omotaného šupinami pokrytým hadem je svojí formou i způsobem zpracování doposud ojedinělý. To platí i přesto, že už z našeho území známe kování téměř shodného typu s velmi podobným obrazem tentokrát ptáka se stužkou kolem krku ovíjeného článkovitým hadem.
Výzdoba může být ohlasem prastaré symboliky boje dobra se zlem, známé v dobovém pojetí nejlépe v íránské mytologické tradici. Nejbližší analogie, včetně detailů v zobrazení zvířat, bychom našli na stříbrných mísách vyrobených pro šlechtu na středním Východě a nalezených až na Sibiři. Tyto náměty se ovšem uplatnily také v uměleckém řemesle byzantské říše, kde se objevují v řezbářství, architektuře či na keramice.
Velký význam má skutečnost, že podle menších poškození vzniklých nejspíše při odlévání mohl být minimálně jeden mikulčický exemplář odhozen jako nepovedený zmetek. To ukazuje na místní výrobu a využití přizpůsobených cizích předloh pro výzdobu.
JAROMÍR ŠMERDA
