Když se se zaměstnanci do díla pustil, nejspíš nečekal, že při bourání narazí na překvapivý nález. Tím byla chodba zasypaná sto kubíky hlíny, která ukrývala cihlové schodiště. To v minulosti spojovalo dvě, z celkových tří pater sklepů.

„Cihly na schodech, které jsme objevili, mohou mít tak kolem sta let. Kdy se ale toto schodiště používalo, nemáme tušení. Nevěděli o něm ani pamětníci, kteří v podniku v minulosti pracovali a kterým je kolem sedmdesátky. Musely se používat ještě dlouho předtím. Myslím si, že schodiště je určitě starší dvou set let,“ sdělil Šebesta. Navíc při následné renovaci odkryli zedníci ještě starší cihly, které schodiště tvořily. Tyto cihly byly od používání úplně opotřebované.

Vladimír Šebesta byl nálezem velmi překvapený. Původně si totiž myslel, že zámecké sklepy měly pouze jeden, přední vchod.

Schodiště přitom dlouhá léta schovávala pouze třiceticentimetrová cihlová zeď, jejíž součástí byl malý výklenek. Jeho účelnost už ale v minulosti Vladimíru Šebestovi vrtala hlavou. „Přemýšleli jsme, k čemu tak mohl sloužit, a na jaře jsme to zjistili,“ doplnil vinař.

Podle něj sloužilo spojovací schodiště především k přesunu menších sudů. Majitel sklepů si myslí, že uprostřed schodiště byla šikmina, po které se sudy spouštěly a naopak je po ní zaměstnanci sklepů zase i vytlačovali do vyššího patra. „Potvrzovala by to zeď pod schodištěm, která je od toho, jak do ní sudy narážely, vymletá,“ řekl Šebesta.

Od nálezu již chodba se schodištěm prošla částečnou restaurací, na kterém si smlsli zedničtí mistři až z Valtic. Sehnat specialistu na takovou práci totiž není až tak snadné. Zedníci, kteří se na rekonstrukci schodů podíleli, ale asi na návštěvu strážnických sklepů jen tak nezapomenou.

Podle pověsti totiž do těchto míst chodila komteska Ivanka, která se zamilovala do místního sklepmistra. Z jejich lásky vzešlo dítě, sama komteska však záhy po porodu zemřela. Přítomnost jejího ducha bývá někdy ve sklepech cítit. „Právě zedníci, kteří nám schody znovu postavili, říkali, že když tu někdy byli sami, tak jim běhal mráz po zádech. A zimou to prý nebylo,“ řekl Šebesta.