Rodák z Hrubé Vrbky loni v říjnu oslavil kulatou osmdesátku. Horňácká pěvecká legenda se narodila v muzikantské rodině jako první ze dvou synů. Lubomír vyrůstal obklopený výbornými muzikami hrubovrbeckých Ňorků a Kubíků.

Spolu s bratrem Dušanem (známý etnolog) pak studoval na strážnickém gymnáziu. Po maturitě šel na studia do Brna, kde se věnoval veterinární medicíně. „Právě v Brně později působil, s výjimkou deseti let služebního pobytu na Kubě, v Mexiku a v Brazílii, jako vynikající pedagog. Po roce 1992 odešel do důchodu, ale nadále pokračoval v oboru v soukromé praxi,“ připomněl profesionální dráhu hrubovrbeckého profesora folklorista František Synek.

U zrodu pěvecké folklorní legendy Lubomíra Holého byla muzika Majstra Jožky Kubíka. „Ze svého rodného Horňácka si přinesl s sebou na vysokoškolská studia v Brně bohatou písňovou zásobu a vyhraněný hudební i taneční projev,“ sdělil Synek. Holý byl postupně primášem několika cimbálových muzik. Působil například v brněnském Slováckém krúžku, v cimbálovce Antonína Jančíka a především v Brněnském rozhlasovém orchestru lidových nástrojů. „Luboš Holý byl mezi zpěváky a muzikanty známý svou rozvahou, intuitivním přístupem a strhujícím emocionálním provedením svých písní,“ přiblížil Synek.

Spisovatel Jindřich Uher ve své knize Kam usedl pták Lubomíra Holého charakterizoval. „Luboš je chlapisko, jehož baryton burácí. Slyšet jeho hluboký hlas je zážitek, ale ještě podmanivější je, mít zpěváka na očích, pozorovat, jak graciézně, něžně dotváří pohybem i jiskrným pohledem očí svou píseň.“

Etnograf František Synek vzpomněl zejména jeho sepětí s rodným krajem. „V jeho písních tkví rodný region Horňácko pevně a nesmazatelně. Zpěv především pro vlastní potěšení dával Luboši Holému po celý život pocit oddechu, duševní pohody, rovnováhy a radosti,“ dodal.