Byl laureátem výročních cen Jihomoravského kraje i města Veselí nad Moravou, a to především za celoživotní přínos v oblasti lidové kultury. Oceněný byl zejména za uchovávání a rozvoj folklorní hudby na Veselsku. „Podporuje se kultura našich předků, která byla morálně vyspělá a vedla lidi k lásce k přírodě, zemědělci byli srostlí s touto krajinou, svůj život vyjádřili v písních. A jestli ty písně jsme ochotní zachovat a uznáváme tuto morálku, tak zde máme jistou záruku, že tento národ bude mít morální kvality. V těch písních je pravda, je to připomínka, jak se lidé uměli radovat,“ zdůrazňoval Smutný.

Jak připomněl veselský starosta Petr Kolář, Jaroslav Smutný společně s manželkou Vlastou pracovali několik desetiletí na zpěvnících. „Díky kterým znají dětští i dospělí muzikanti a zpěváci písničky typické pro oblast Veselska, které by jinak zůstaly zapomenuty. Patří mu hluboké uznání a obdiv za jeho celoživotní činnost,“ uvedl starosta, který si se Smutným zazpíval například při oslavě pětaosmdesátých narozenin.

Jaroslav Smutný oslavil jubileum.
Jaroslav Smutný oslavil půlkulatiny. K jubileu mu popřáli na radnici

Manželé Smutní sbírali lidové písně od roku 1953. „Podařilo se nám jich od pamětníků zapsat téměř čtyři tisíce. Jsou nejen z České republiky, ale i ze Slovenska. Bylo by hloupé myslet si, že se mohou zpívat jen v oblasti, kde vznikly. Patří všem,“ řekl v minulosti Smutný.

S manželkou žili ve Veselí nad Moravou od roku 1960. Založili a vedli tady několik souborů lidových písní a tanců. „Lučina, Prespolan II. a od roku 1970 převzali vedení souboru Radošov. Jaroslav Smutný byl také kontrabasistou v cimbálových muzikách Jožky Kubíka, Martina Hrbáče nebo Miroslava Minkse,“ připomněla mluvčí veselské radnice Žaneta Jančaříková.

Jaroslav Smutný
Basu mám nejradši, říká sběratel lidových písní Jaroslav Smutný

Například s Radošovem zavítali na folklorní festivaly v Anglii, ve Francii či v Nizozemí. Navštívili dokonce i Turecko. „Hráli jsme tenkrát ve městě, kde byl velký amfiteátr ve tvaru kamenné mušle. Starší děvčata zpívala dole a mladší jim odpovídala z nejvyššího stupínku amfiteátru,“ zavzpomínal s Hodonínským deníkem před necelými třemi lety. Jeho nejoblíbenějším nástrojem byla basa. Profesí byl ale stavební projektant.

Poslední rozloučení s Jaroslavem Smutným se uskuteční v pondělí odpoledne ve veselské smuteční síni.