Papánek byl držitelem ceny Ústavu pro studium totalitních režimů za svobodu, demokracii a lidská práva. Bojoval ve druhé světové válce bojoval proti nacismu například v bitvách u Tobruku a Dunkerque.

Bernard Papánek se sice narodil ve Vídni, ale rané dětství a pak i prázdniny prožíval ve Vracově. „V šesti měsících mě maminka vzala sem do Vracova. Bydlel jsem u rodičů maminky, o které se starala její sestra. Měli tady i malý obchod. Žil jsem tady až do doby, než jsem nastoupil ve Vídni do školy. I pak jsem se sem vracel každý rok na dva měsíce prázdnin. Měl jsem tady kamarády,“ vzpomínal na dětství ve Vracově Papánek.

Jeho život výrazně ovlivnil rok Mnichovské dohody, tedy 1938 a rozpínání Hitlerovy moci ve střední Evropě. Tehdy emigroval, a to do Palestiny. O dva roky později se pak přihlásil na výzvu prezidenta Beneše do československé zahraniční armády. Proti nacistickému Německu pak bojoval v severní Africe i při osvobozování Francie. Právě při bitvě u Dunkerque byl těžce raněn, ale lékaři v kanadské polní nemocnici mu zachránili život. Ten pak prožil jak v Československu, tak také Izraeli. Poslední léta prožil v obci u nedaleké Senice. Naposled vydechl na nemocničním lůžku ve Skalici. Osudné se pro něj staly zdravotní komplice v souvislosti s onemocněním covid-19.

Bernard Papánek se narodil v roce 1920 ve Vídni. Kvůli chatrnému zdraví však strávil dětství u příbuzných ve Vracově. Jelikož byl židovského půdobu, utekl krátce před 2. světovou válkou do Palestiny, kde se na výzvu prezidenta Beneše připojil k československé armádě. Bojoval v bitvách u Tobruku a Dunkerque, kde byl těžce raněn. Po válce se vrátil zpět do Českoslovenka, s nástupem komunismu se ale stal nežádoucí osobou, byl sledován státní bezpečností a v 60. letech emigroval do Izraele. Poslední roky svého života strávil na Slovensku, kde ve čtvrtek 21. ledna zemřel ve věku 101. Čest jeho památce. (zj)