Můj názor se ale později výrazně změnil. Ono totiž není nic černé, nebo bílé. I panstvo mělo své potíže a mnohdy nápor problémů vedl i k sebevraždě. Je pravda, že někteří ze šlechticů si žili velmi dobře. Ale byli to zpravidla dobří hospodáři, kteří neutiskovali své poddané. Věděli totiž, že je to základní kámen jejich úspěchu. Naopak tyrani a vykořisťovatelé většinou dopadli špatně. Zajímavým příkladem ze života šlechty mohou být osudy významného vojevůdce a jednoho z českých velikánů Jana Žižky. Za jeho mládí rod Rožmberků vypálil Žižkův rodný dvorec a zabral veškeré rodinné majetky.

Co vlastně zbývalo mladému vladykovi? Moc toho neuměl a v tradičních řemeslech by se neuživil. Dělal tedy to, co alespoň ovládal, vydělával si mečem. Vlastně se stal lapkou. Až mnohem později se stal významným a úspěšným válečníkem. Takový osud mělo ostatně mnoho šlechticů.

Vrátíme se ale do našeho regionu. Osobnost, kterou vám v tomto dílu seriálu báje a pověsti regionu představím měla všechna nej. Není jí nikdo jiný než Jakoubek z Vřesovic. Jeho jméno je již dávno zapomenuto, i když byl skvělým válečníkem, diplomatem a především hospodářem. Zcela jistě stojí za to oprášit minulost a něco si o něm povědět. Patří totiž mezi ty nejúspěšnější šlechtice našeho regionu. V některém z dalších dílů si pro změnu představíme i vladyku, který byl pravým opakem zmiňovaného Jakoubka z Vřesovic.


Jak to bylo s Jakoubkem z Vřesovic

Otcem Jakoubka z Vřesovic byl jeden ze synů Medvídka z Vřesovic, který měl vesničku za své sídlo. Jakoubek se však narodil až v době, kdy bylo rodinné sídlo prodáno. Přesto si přídomek z Vřesovic ponechal po celý svůj život. Narodil se pravděpodobně někdy ke konci čtrnáctého století. Zatímco jeho mládí je nám téměř neznámé, život dospělého Jakoubka můžeme díky jeho aktivitám sledovat docela přehledně.

Někdy na počátku husitských válek odešel do Čech a díky svým hrdinským činům si brzy získal přízeň strany podobojí, která ho ustanovila hejtmanem v Bílině. To nebyla hodnost jen tak bezvýznamná Jakoubek jako hejtman stál v čele s jinými slavnými válečníky v mnoha důležitých a krvavých bitvách. Tak například roku 1426 bojoval u Ústí, které se svým vojskem přemohl a město samotné bylo jeho majetkem až do roku 1436. Roku 1432 válčil se Sasy, o rok později vpadl za Bavorský les a při zpáteční cestě vypálil klášter valdsaský. Roku 1434 obléhal se svým vojskem pevný hrad Kostolomlaty, který rovněž dobyl. Po celou dobu válek, až do přijetí Zikmunda za českého krále, byl oddán straně sirotků. Jakoubek nebyl jen výjimečným válečníkem, ale rovněž obratným diplomatem, a tak když uznal práva nového panovníka, získal za věrnost císaři mnohé statky. Ovšem Bílinu musel vrátit pravým dědicům.

I tak se jeho majetek rozšířil o Klášterství teplické, Chomutov, Toužim, Ploskovice, Pátek a několik dalších vesnic. Svou državu rozšířil ještě přikoupením Kostolomlat, na kterých si patrně velmi zakládal, Kynšperka a dalších. Až do roku 1448 se přidržoval rakouské strany, v jejíchž službách bojoval roku 1438 u Želenic, také se účastnil poselstva ke královně Elišce roku 1441. Mimo to se zúčastnil i jednání s králem Bedřichem. Jako krajský hejtman pak roku 1444 vojensky zasáhl proti vladykovi Dačickému. Nikdy ale nezapomněl na svůj původ a po roce 1448 se přiklonil ke straně poděbradské. Jeho služby učiněné králi Ladislavovi mu vynesly další statky, o které rozšířil již tak nemalou državu.

Jakoubek se připomíná naposled roku 1461 a podle Ottova slovníku naučného zemřel někdy kolem roku 1478. Za bouřlivého života plného válek a politických intrik nashromáždil nejen majetek, ale vychoval i syny Jaroše, Jana Ilburka, Jakuba, Jindřicha a Jana mladšího. Ti si po otcově smrti rozdělili majetek a založili další rodové větve, jež žily ještě po mnoho generací. Vřesovičtí dokonce dosáhli mimo jiné uznání panského stavu. Jejich osudy, především Jakoubkovy, představují obraz tehdejší doby, kdy se z bezvýznamného vladyckého rodu stal jeden z nejváženějších rodů panských. Mnoho rodů takové štěstí nemělo a jejich členové zmizeli ze scény našich dějin tak rychle, jak rychle se na ní objevili.


Pár slov závěrem

Jakoubek z Vřesovic byl přesně typem nadaného a sebevědomého vladyky, který díky svým vlastnostem dosáhl velkých úspěchů. Patří ale spíše mezi výjímky, protože valná většina šlechticů se nedokázala přizpůsobit změnám jejich doby. Je jen škoda, že jeho jméno upadlo časem v zapomnění a dokonce ani místním nic neříká.

V dalším díle seriálu báje a pověsti regionu trošku odlehčíme téma a budeme se věnovat tématu spíše pro ženy. Dovíte se něco o tom, jak a co se ve středověku jedlo, co se vařilo v podhradí a na hradech a jaká byla kultura stravování.

MICHAL BAŠČAN