V průběhu výběrového řízení na nového ředitele domu kultury se ve vyjádřeních radní objevovalo slovo „vize“. Jaký byl ale váš plán pro kulturní dům a dokončující se kino do dalších let, tedy pokud by vás radní neodvolali?

Co se týče kina, tak tam se plán i díky mé osobně uskutečnil zcela jednoznačně. Rekonstrukci Kina Svět přičítám na vrub sám sobě, a ne investičnímu odboru. Ten dělal vše proti tomu. Snažil se rekonstrukci oddálit nebo nedělat vůbec. Přesto se podaří to, že vznikne dvou sálové kino s nejnovějším ozvučením Atmos. Navíc když jsem nastoupil v roce 2011, tak návštěvnost kina byla pod dvaceti tisíci lidí za rok. V posledním předkoronavirovém roce to bylo už padesát tisíc. K tomu není, co dodat. Má vize pro Kino Svět se odrazila i v návštěvnosti.

Projevila se i mimo kino?

V koncepci, s níž jsem předstoupil a vyhrál výběrové řízení, bylo i rozšíření nabízených programů kulturního domu tak, aby oslovily co nejširší spektrum obyvatel Hodonína a přilehlých obcí. Tato vize se naplnila. To lze i doložit zvýšeným počtem a žánrovým rozsahem uskutečněných akcí ve srovnání s érou mého předchůdce.

Třecí plochy byly ale asi někde jinde, že?

Mé vize jsou neslučitelné s vizemi současného vedení města. Mou vizí totiž není vyhodit tři miliony korun za vánoční trhy. To je pro mě utrácení na nepravém místě. Ty tři miliony bych raději viděl v drobnějších akcích nekomerčního charakteru. Chtěl jsem, aby dům kultury naplnil smysl svého poslání. Fungování si ale nepředstavuji tak, aby se město zviditelnilo na Svatovavřineckých slavnostech a vánočních trzích, a utratilo tak pět milionů korun a během roku pak už nebyly peníze na žádné další akce. Vize současného vedení ale spočívá ve zviditelnění se, čímž chce nasbírat body do dalších voleb. Pak očekává to, že bude mít další čtyři roky na radnici jisté.

Když se pak hledaly důvody pro konkurz a vaše odvolání, tak se objevila věta o porušení ekonomických pravidel hospodaření organizace. Souvisí to s vánočními trhy?

To je největší podraz současného vedení radnice na moji hlavu. Vymyslelo si vánoční trhy, ale zaplatil je dům kultury. Garantka domu kultury soupeřila s předsedkyní kulturní komise, kdo byl duševním otcem této nesmyslné a předražené akce. Přitom dům kultury jen samotné vánoční trhy vyšly na milion tři sta tisíc korun a dalších 250 tisíc šlo na pořízení pěti prodejních stánků, na které již město nemělo peníze. Ale žádnou dotaci z města jsme na to nedostali. Kvůli této akci, s níž jsme ani nepočítali, jsme se dostali do mínusu. Místo toho, aby se vedení města chytilo za nos, když jsme splnili všechny rozkazy a rozdíl nám zadotovalo, tak to musíme doplácet z výsledků hospodaření následujících let. To je nepřijatelné pro jakéhokoliv soudně uvažujícího ředitele, aby byl takovým jednáním vmanipulován do něčeho a pak byl zato ještě očerněn, že porušuje finanční pravidla. Vedení města si akci vymyslí, kulturák ji zaplatí, ale nedostane na ni peníze a ředitel je odvolán za to, že nedokáže udržet finanční kázeň. To si připadám jako v Absurdistánu.

Samotné vyhlášení výběrového řízení na nového ředitele ale přišlo až na přelomu srpna a září. Tedy ještě v době mnoha protikoronavirových omezení…

Už 21. srpna mi byli sděleno garantkou, starostou a místostarostou Ambrozkem, že nejsou spokojení s mým fungování, s že bude vyhlášeno výběrové řízení. Den před tím přitom přišla garantka na kulturní dům a poděkovala všem pracovníkům za dobře zvládnuté Svatovavřinecké slavnosti. O dva dny dříve se uskutečnily rozbory hospodaření domu kultury, po nich nám starosta i další členové vedení poděkovali jak za průběh slavností, tak za to jak organizaci vedeme. Následně ve vyjádřeních garantky v novinách, na facebooku i v radničním zpravodaji píše, že nebyli s mohou prací spokojení několik měsíců. To ale dokládá jen chování vedení radnice.

Co tedy podle vás byl ten zlomový okamžik pro konkurz a následné odvolání?

Zcela jistě byly spouštěcím momentem vánoční trhy 2019. Posléze to začalo gradovat. Přišel koronavirus a s ním i zásadní rozhodnutí, jestli Svatovavřinecké slavnosti uspořádat, nebo ne. V tom ale vedení města Hodonína absolutně zklamalo, protože nám k tomu vyjádření nedalo, což je absolutní nesmyl. V celé republice rozhodovala rada nebo vedení města o tom, jestli některé akce budou, nebo nebudou. Přitom týden před Svatovavřineckými slavnostmi byla domluvená schůzka s vedením, kde se mělo s konečnou platností rozhodnout. Vedení tuto schůzku ale zrušilo s tím, že má důležitější jednání v Brně. Náhradní termín nedalo a nechalo to na mě, jestli se Svatovavřinecké slavnosti vydaří, nebo ne. Pokud by se nevydařily, tak by tady byl argument pro mé odvolání. Místo toho přišlo poděkování za perfektně zvládnutou organizaci stejně tak jako u následných krajských dožínek. To byla druhá z akcí, kde vedení očekávalo, že si nabiji nos. Obě jsme ale jako dům kultury zvládli.

Přesto alespoň z prohlášení radních vyplývá to, že chtěli porovnávat vize účastníků konkurzu i ředitele. Jaký je na to váš názor?

Sdělili mi 21. srpna, že nejsou s mou prací spokojeni a vypíšou výběrové řízení s tím, že se ale do něj přihlásit můžu. To je ale naprosto nepřijatelné. Když někomu řeknou, že s ním nejsou spokojení, ale že se může přihlásit do výběrového řízení, tak je to jen obezlička proto, aby ukázali na veřejnosti, že mne neodvolali. Této hře jsem se ale nemínil přizpůsobit. Při svém věku, vzdělání a době ředitelování ve Veselí nad Moravou a Hodoníně je pod mohou úroveň lézt někomu do zadku.

I tak jste ale zůstal ředitel až do předvánočního času, kdy vás radní najednou opravdu odvolali. Nakonec ale jmenovali na vaše místo další dva ředitele. Jak jste to vnímal?

Celou kauzu od oznámení, že nejsou se mnou spokojení, přes vyhlášení výběrového řízení, až po samotné odvolání k 7. prosinci 2020 beru za absolutně nepromyšlený amatérismus současného vedení města. Jeho snahou bylo mě co nejdéle natahovat v nějaké nejistotě. Nejednali se mnou jako s ředitelem ale jako s úředníkem, kterého se chtějí zbavit. Kniha od Ladislava Mňačka, která vyšla v šedesátých letech Jak chutná moc, je absolutně výstižná pro současnou situaci ve vedení města Hodonína. Doporučuji jim, aby se tuto knihu přečetli. Najdou se tam, jak se mění od zvolení po současnost. Tam se uvidí jako ti páni, kteří určují pravidla, u nichž se o morálce či slušném chování nedá hovořit. Jsem rád, že jsem skončil a budu si užívat důchodového věku, byť předčasného.

Tomu ale předcházela výpověď, že?

Byl jsem odvolán k 7. prosinci. Od následujícího dne byla jmenována ředitelkou vedoucí ekonomického odboru na dobu tří týdnů, což je absolutní nesmysl. Nikde v republice se nestává, aby byl jmenován ředitel na tři týdny, protože od Nového roku nastoupil zcela nový ředitel. Každopádně dva dny po odvolání mi bylo sděleno tehdejší ředitelkou, že pro mne není v domě kultury místo a dostávám výpověď z nadbytečnosti. Jen opomněla dodat, že jelikož se stala ředitelkou, tak se právě uvolnilo místo vedoucí ekonomického oddělení. Takže v tu dobu volné místo bylo. Takže i tento krok byl nedomyšlený.

A jaká tedy bude vaše další profesní budoucnost?

Do konce února jsem ve výpovědi, pak zcela skončí má kariéra na Domě kultury Hodonín. Pak tedy půjdu na úřad práce, kde požádám o podporu v nezaměstnanosti. Následně bych požádal o předčasný důchod. Představa toho, že by někdo, zaměstnal vyhozeného jednašedesátiletého exředitele, není reálná. Na kulturu ale nezanevřu. Kultura není o funkci, ta je o vnitřním uzpůsobení člověka. V podstatě od svých osmnácti let kulturou žiji. Naposled jsem byl navíc zvolený už potřetí do rady Asociace českých filmových klubů, takže se v ní dál angažuji. Chci ale dál navštěvovat i divadelní představení a koncerty, které mě zajímají. Za největší devizu toho, že jsem byl odvolán z funkce, považuji to, že se konečně nemusím stýkat s idioty.

Když bylo hodonínské kino zavřené kvůli rekonstrukci, tak se vám podařilo tradiční filmovou přehlídku ruských filmů přesunou do Prahy. Co s ní bude letos?

Rád bych zmínil, že čtrnáct dnů před pořádáním loňského 27. ročníku Semináře ruských filmů, který se měl druhým rokem uskutečnit v pražském Ponrepu, kině Národního filmové archivu, mi bylo sděleno, že se hodonínští radní usnesli, že žádné náklady na seminář nesmějí být hrazeny z provozních nákladů domu kultury. To dokládá jen absolutní neznalost problematiky organizovaní takové akce. V době rozhodnutí radních totiž již bylo 95 procent nákladů uhrazeno. Takže další Seminář ruských filmů v Hodoníně tedy už v žádném případě. Na nejbližší ročník jsme se domluvili s Varnsdorfem, takže jej zkusíme uskutečnit tam. Uvidíme, jaká tam bude návštěvnost. Mou představou je dosáhnout třicátého ročníku a výše. Jde o jeden z nejstarších filmových seminářů u nás. Například Febiofest má před sebou osmadvacátý ročník.