Zvířátka v zoo naleznete ZDE
Řádově patří do žralounů. Zatímco v přírodě obývají útesy v tropických oblastech Indického a Tichého oceánu, v hodonínské zoo žijí v nádrži o dvaadvaceti tisících litrech vody. Když dva samci a jedna samička žraloka černoploutvého do zařízení na kraji dúbravy dorazili, měřili sotva třicet centimetrů. Dnes bohužel už jen dva tamní jedinci mají kolem jednoho metru a tato jejich délka je vzhledem ke kapacitě nádrže zřejmě konečná.
„Celkový vzrůst žraloků se řídí nejen způsobem výživy, ale i prostředím, v němž žijí,“ vysvětluje zoolog Jaroslav Hyjánek, proč žraloci v zajetí nedosáhnou větší délky, ač v přírodě mívají víc než dva metry.
Hodonínská zoo se pro žraloka rozhodla před deseti lety. A to i přesto, že tento živočich vyžaduje složitou péči, pro niž se zahrady do jeho chovu příliš nehrnou. Navíc pro žraločí trojku bylo nutno připravit podmínky. „Ty spočívaly v přístavbě původního pavilonku akvárií, jež vedle korálového akvária a akvaterária pro želvy a kajmany zahrnovala i žraločí akvárium. V roce 2002 jsme tuto novinku slavnostně otvírali,“ připomněl ředitel zoo Miroslav Frais.
Trojici žraloků zoo získala z Francie. Chovatelé tak pro ně museli na ruzyňské letiště, odkud s nimi v transportním voze, téměř jako s ukradenými, ujížděli do jejich nového domova. „Byl to fofr. Žralok totiž bez proudící okysličené vody vydrží jen chvíli, asi jako člověk bez dýchání. Takže pokud jsme je chtěli přivézt živé, museli jsme pěkně upalovat,“ vzpomíná si zoolog.
Velká atrakce
Dnes jsou žraloci jednou z největších atrakcí hodonínské zoo, neboť kromě ní a Zoo Olomouc už je žádná jiná zahrada v rámci Unie českých a slovenských zoo nechová. Však je kolem nich skutečně plno práce.
„Ještě úzkostlivěji než v běžné akvaristice je nutno hlídat čistotu a udržovat chemické hodnoty v mořské vodě. Tu vyrábíme osmózou běžné vody z vodovodního řadu, do níž přimícháváme v přesně stanoveném poměru mořskou sůl z Rudého moře,“ uvádí chovatel Jiří Brožík, který o žraloky pečuje už pět let. Ten je také dvakrát týdně, za přítomnosti návštěvníků, krmí. „Snažíme se jim dávat co nejpřirozenější potravu. Proto dostávají mořské štiky, hejky, sledě, chobotnice a sépie. Při nedělním krmení, kdy servírujeme spíš tuhé maso, jim přidáváme i jód, při jehož nedostatku žraloci trpí strumou. Jedenkrát za čtrnáct dní pak berou vitamíny,“ popisuje chovatel.
Jak však zdůrazňuje zoolog, mořští živočichové jsou žralokům podáváni výhradně v usmrcené podobě. Dělat to jinak zakazuje zákon. „Lidé se nás často ptají, zda vodní dravce můžeme krmit živými živočichy. Říkáme jim, že nikoliv, protože zvířatům, která mohou pozřít mrtvou potravu, živá podávána být nesmí. Šlo by o týrání,“ říká.
Ukousl mu penis
Ačkoliv se zdá, že žraloci žijí v akváriu ve vzájemné harmonii a v pohodě si tam stále dokola plují svou pravidelnou trasu, dovedou být na sebe zlí. „Asi si v době páření něco vyřizovali, ale fakt je, že jeden samec napadl druhého a ukousl mu hemipenis. Takto zraněný žralok přestával mít apetit, až nakonec vůbec nežral. Hubnul, polehával a pak přestával i plavat, což byl jeho konec. Tak jsme ho odlovili a veterinář při pitvě zjistil, že zvířeti kromě poloviny penisu chybí i deset centimetrů střeva,“ popsal zoolog smutný výsledek ataku žraloka na svého kolegu.
Ubližovat lidem ale tahle paryba, jež se od ryb liší například i tím, že nemá aktivně pohybující se žábry tak, aby mohla dýchat, i když se zastaví, zájem nemá. Je plachá a při jakékoli manipulaci v akváriu je třeba chovat se ohleduplně.
„Ticho a žádné rychlé pohyby! Žralok je náchylný ke stresu, mohl by vyskočit z akvária či narazit do skla a udeřit se. S útokem z jeho strany jsem se ale nesetkal.
I když má zuby jako břitvu a dokázal by kvalitně pokousat,“ uvádí Brožík a přidává malou zkušenost.
„Když jsem nedávno čistil akvárium a jako vždy seděl nahoře nad vodou, zřejmě se samec něčeho lekl a prosvištěl mi přes nohy. Trochu jsem se vyděsil, ale to bylo všechno,“ směje se. Přestože v současné době v akváriu žije žraločí pár, s odchovy se nepočítá. „V zajetí je to problém.
V přírodě totiž pohlavní cykly souvisí s klimatickými podmínkami a meteorologickými změnami. Ale kdoví, možná zjistíme, co k množení potřebují, anebo se stane zázrak,“ nevylučuje přeci jen tu možnost zoolog.
BOHUNA MIKULICOVÁ
