Tradice svěcení a pojmenování zvonů je doložena asi od 10. století a jména přidělená zvonům se v textech objevují také. „Dne třetího měsíce března dal přelívat zvon Median pan Matauss Mertten ten čas kontribuční na své útraty na zdejší kostelní věž, toho dne začali s ním zvoniti," uvedl u roku 1727 v Knize pamětní města Hodonína někdejší primátor a kronikář města J. Klein. Zvon Medián přelívali ještě dvakrát – 
v letech 1797 a 1887. Občas se zvonům přihodily nehody.

„Dne čtvrtého měsíce června náš hrubý zvon pod jménem Svatého Vavřince, půl třetí hodiny s polední mohlo byt, když se to stalo, lidé právě toho času byli v kostele, nebo se trefilo Svatodušní úterý, tehdy se jim roztrhl, tak že s ním nemohli více zvonit, však ale to napuknutí odrazili dolu a tak s nim předce zvoniju, jest slitý v 1630 roku, a tak trval v celosti do 1743 roku," popsal Klein na dnešní dobu trochu krkolomně jednu příhodu.

Před první světovou válkou bylo podle zápisů na věži pět zvonů: Stařec, Glajdavec, Medián, Blinkáček a Umíráček. Největší Stařec vážil
970 kilogramů, na spodním průměru měl 120 centimetrů. Byl na něm reliéf s obrazy evangelistů – Matouše, Marka, Lukáše a Jana. Ulit byl v roce 1620 a přelit v roce 1887. Na Glajdavci o váze 560 kilo a průměru 100 centimetrů byl obraz Panny Marie, kříž a erb s nápisem, z něhož se dalo usuzovat, že jej nechal v roce 1640 ulít tehdejší majitel hodonínského panství, hrabě Jindřich Burian Žampach. Medián o průměru 83 centimetrů s reliéfy sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého vážil 320 kilo. Nejmenší zvon, Umíráček, vážil 36 kilogramů, průměr měl 40 centimetrů, na obvodu měl obraz sv. Josefa, sv. Barbory a Panny Marie s Jezulátkem. Pocházel z roku 1605 a znovu byl přelit roku 1714.

Vzhledem k materiálu byly v průběhu válek zvony vždy ohrožené. Kvůli rekvizicím byly zničeny asi dvě třetiny českých zvonů a nevyhnul se tomu ani Hodonín. V první světové válce byly v lednu roku 1917 zrekvírovány zvony Stařec, Medián a Blinkáček. V roce 1928 byly jako náhrada od firmy R. Manouška z Brna pořízeny dva zvony nové. Stařec o průměru 125 cm vážil 1248 kg, na těle zvonu byl obraz sv. Cyrila a Metoděje a letopočet 1928. Na Mediánu 
o váze 527 kg a průměru 105 cm byly obrazy sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého.

Přišla druhá světová válka. Desátého dubna 1942 přihlíželo značné množství obyvatel tomu, jak Němci oba nové zvony zabavili. Sebrali i Umíráček, který později vrátili nazpět. Odvezli tehdy i zvony z obou hřbitovních kaplí 
(u nynějšího zimního stadionu a na hřbitově). Tyto zvony už později nebyly obnoveny.

Nový zvon se v Hodoníně objevil až v sedmdesátých letech minulého století. Dostal jméno shodné se zvonem, který postihla nehoda v roce 1743, tedy Vavřinec. Posvěcení a zavěšení se dočkal za děkana Prnky.

Zvony byly a jsou po většinu času skryty ve věži kostela a před objektivy fotografů se objevily pouze výjimečně. Věž i kostel prošly různými obdobími bez větších šrámů, 
i když, jak je patrné z fotografie, ani kostelu se granáty nevyhnuly. Kostel se několikrát dočkal opravy. Do dnešních dnů zůstaly na věži zvony tři: Glajdavec, Umíráček a Vavřinec. Který zvon a kdy nad hlavami obyvatel zní, upřesnil inženýr Štěpanovský: „Nejčastěji je slyšet Vavřinec. Zvoní každý den několikrát, svolává na mši svatou a zvoní i v poledne. Glajdavec, protože jde o zvon velmi starý a cenný, je možné slyšet pouze jednou týdně, a to v pátek v patnáct hodin (hodina smrti Ježíše Krista). Umíráček se používá pouze výjimečně."

ANTONÍN KUČERA